Zápisník

Mořské řasy jako potravina budoucnosti?

Rostou velmi rychle, nevyžadují zalévání ani hnojení a nezatěžují prostředí, ve kterém rostou. Ba právě naopak – z mořské vody umí odebrat přebytečný dusík a fosfor, který tam přitekl z hnojiv použitých na souši. Produkce řas ve velkém by byla i relativně nenáročná na zdroje a ještě by se dala dobře skloubit s produkcí mlžů (ústřice, hřebenatky, slávky).

Potud to zní docela dobře. Na druhou stranu ale nejsou řasy jako potravina nic moc. Přirozená chuť ani konzistence není zrovna lákavá a v regionech, které nemají kontakt s mořem, není kulinárně nijak zažitá.

Řasy mají slušný obsah vlákniny a proteinů. Podle druhu pak obsahují různě velké množství jódu. Může to být dobře, pokud je ho ve stravě nedostatek. Pro běžné rozšíření je to ale problém, protože jódem ze stravy se dá snadno předávkovat.

Na straně produkce to tedy smysl docela dává. Zbývá jen vyřešit nepodstatný detail – kdo by to rád a bezpečně jedl.

Čtěte dál:
A New Leaf – Is Seaweed the New Superfood?
Seaweed is easy to grow, sustainable and nutritious. But it’ll never be kale

Záhonek

A je to tutaj. Jaro, kutání, chuť kutit a sázet. O letošním kutilském projektu je již definitivně rozhodnuto — bude to vysoký záhon podle německého zahradníka Elamara Stamma. Má to ve městě vůbec cenu a dá se to vůbec? Dá! Můžete mi koukat přes rameno.

Jehněčí do růžova

Jehněčí hřebínek — nejfajnovější partie malé ovečky. Jak si ji doma v klidu užít a nic nepokazit? Prozradím vám svůj blbuvzdorný postup, se kterým upečete nádherně růžové kotletky bez zapínání trouby a bez čarování s teploměrem.

V Praze poroste Prazelenina

Jaro je oficiálně tu — trendy vybíhají z kurníku. Letos je na programu urban gardening. Trend z oblasti hipster agro, který se nám tu pěkně rozbuble na pozadí všech těch našich sklonů ke kutění, chataření a osidlování zahrádkářských kolonií. Důkazem je zbrusu nový projekt Prazelenina, který právě teď v Praze startuje.