Spokojená návštěva. První den ostrého provozu! Pozvání na opening party jsem vynechal, vždycky raději vidím podnik jako obyč host a pěkně za vlastní... :)
Spices vyrostlo v Mandarinu po zavření a rekonstrukci předchozí hotelové restaurace Essensia. Udělali komplet nový interiér, přidali vchod z ulice a zásadně proměnili celý koncept. Chladnou a sterilní Essensii chtěli předělat na něco živějšího a současnějšího. Kdybych to měl srovnat v rámci pražské scény, tak je ten posun asi nejblíž k Sasazu, se kterým se dá Spices srovnávat v nejednom ohledu.
Interiér je tmavší, pestřejší a zábavnější. To se určitě povedlo. Přidali i docela hlasitou rytmickou hudbu a na každý stůl plácli obrovský kus vyleštěného dřeva, který slouží jako podstavec pro sdílení talířů. Pěkně moderní je i vinný lístek s asi dvaceti víny po sklenkách (cca 200 – 300 Kč). A zamakali i na baru, kde si připravili přes tucet signature koktejlů v asijském duchu (druhé pomrknutí směrem k Sasazu, ceny okolo 200 Kč).
Jídla v menu jsou rozdělená podle geografie do tří oblastí (třetí pomrknutí k Sasazu) a v rámci oblasti i na předkrmy i hlavní chody. Obsluha aktivně vyzývá ke sdílení (na tom jejich krásném pařezu, který zabírá skoro celý stůl), v praxi to ale zas tak pěkně nefunguje, protože hlavní chody k tomu nejsou přizpůsobeny (a museli byste je roznimrat jako v každém jiném podniku).
Co jídlo a chuť? Docela fajn! Zařadil jsem si to někde na pomezí mezi Sansho a Sasazu. Na rozdíl od Sansha mi chutě nepřišly tolik precizně vyladěné a pěkně zesílené. Na rozdíl od Sasazu zase nebyly tak extravagantní a výrazné. Spousta hostů na to ale podle mě bude reagovat pozitivně.
Skvělé byly krabí koláčky (295 Kč) – šťavnaté, s vyladěným salátem a mango majonézou. Klasické nudle Pad Thai (395 Kč) byly zase úplně předpisově ochucené. Jarní závitky s kachnou a foie gras (315 Kč) se naopak moc nepovedly. Tučné uvnitř i zvenku, k tomu nasládlý mango salát a ještě sladší omáčka na namáčení. Tuk na cukru a cukr na tuku. Hmmm...
Hovězí žebra na kari s pepřem (425 Kč) byla tak napůl. Maso bylo krásně měkké, nemohl jsem se ale dobrat žádné silné chuti, která by mě bavila až do konce. Dávali k tomu ale úplně hvězdný a načechraný rýžový pilaf. Tak toho bych klidně (a zcela přízemně) snědl celý talíř.
Dezerty jen stručně – lehké a pěkně vyvážené kokosové a pistáciové tiramisu (215 Kč) a banánový koláč se spoustou čokolády a tonka zmrzkou (215 Kč) co by rozněžnil i otesánka.
Sakumprásk s vínem i koktejly cca 3000 Kč. Na první ostrý den provozu i milý a pozorný servis. Do stropu jsem z jídla nevyhopsnul, žádné závěry z toho ale nedělám a těším se na další návštěvu v průběhu roku.
17. duben 2015 22:04:28 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuVzpomínáte na ztracené vajíčko, význam čerstvosti a fintu na tekutou partii bílku? Tak tady je do zásoby ještě jedna finta á la Julia Child. Chytré!
10. duben 2015 14:04:52 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuJe skvělé vidět jak se cider a cidre rozlízá po česku. Fandím ohromně a doufám, že to nakopne k aktivitě další české výrobce. Jabka máme v genech!
9. duben 2015 16:04:02 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuChcete recept na nejlepší svačinu? Játrovka ve střívku z Naše Maso (278 Kč za kg) a český chleba z Pizza Nuova (80 Kč).
Z té trojice chlebů, které tam teď mají, mi ten z pece chutná nejvíc. Voní trochu kouřem a na dolní kůrce je umazaný od popela. Nebývá úplně vždy, takže doporučuji se speciálně po něm popídit. A k té lehce zauzené paštice sedí jak přišitý.
9. duben 2015 13:04:25 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuKalifornie v poslední době zažívá extrémní sucho, které nutí stát k zavádění nových regulací a k přísnému hlídání spotřeby vody.
80 % vody jde do zemědělství, takže není divu, že se teď probírá horem dolem náročnost jednotlivých potravin na vodu.
Mezi nejnáročnější potraviny patří tradičně maso (popř. mléko a vejce). Na kilo potraviny živočišného původu je totiž potřeba o řád víc rostlinného krmiva (v Kalifornii např. vojtěška). Ve výsledku tak na 1 kg hovězího masa potřebujete zhruba 15 tísíc litrů vody.
V Kalifornii je ale problematická i produkce mandlí a ořechů (4 l vody na mandli a desetina z celkové kalifonské spotřeby), která v posledních letech raketově rostla (Spojené státy jsou teď největší producent mandlí na světě).
Šťavnatý steak, raw dortík i to lactose-free almond lattéčko má holt nějakou cenu (a paradoxně ne jen v penězích).
V Kalifornii teď zažívají něco, o čem odborníci hovoří už delší dobu celosvětově. Není co závidět. Bude ale zajímavé sledovat, jak bude na drastické omezení zdrojů reagovat tamní zemědělství a potažmo celá společnost.
Jak jsou potraviny náročné na vodní zdroje:
Kalkulačka vodního foodprintu
Tabulka spotřeby vody u základních potravin
The Thirsty West: 10 Percent of California’s Water Goes to Almond Farming