Bojíte se pustit do domácí výroby chleba, protože nemáte žitný kvásek? Zkoušíte si kvásek vést doma, ale pořád se vám to nedaří a občas vám i chcípne? Děláte kvásek příliš kyselý a chleby z něho špatně kynou? Tož neblbněte a ihned toho nechte. Mám geniální řešení! ;)
10. prosinec 2012 11:12:48 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuPojem dobře vyzrálé hovězí získává novou podobu. Některé restaurace a řezníci nechávají vyzrávat hovězí až na samý limit poživatelnosti.
Abyste měli kontext – běžné hovězí v supermarketu jde do prodeje v řádu dní. Slušný řezník dá masu alespoň 2 týdny zrání. Výběrové maso z Čestru nebo z TRMS je stařené ještě déle. Za sucha klidně i 40 až 60 dní, ve vakuu cca 30 dní.
Extrémně stařené hovězí jde ještě dál. V newyorské restauraci Eleven Madison Park jde šéfkukař Daniel Humm se zráním na rovných 140 dní. Někde v Texasu dokonce prohlásili za jedlé maso stařené 459 dní.
Maso pro pobodné kousky musí být ze zvířat, které se ztuční kukuřičným krmivem. U grass fed hovězího by z toho asi zbyla jen tuhá sušená šunka. I když řádně enzymaticky a bakteriálně propracovaná.
Uznávám, blbost. Pravděpodobnost, že to někdo zkusí i u nás, je ale dost vysoká. Minimálně tu stovku by někdo mohl dát. A přiznám se, že bych byl asi první, kdo by chtěl ochutnat... :)
12. březen 2015 11:03:17 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuAle třeba je to jen obratné PR, těžko říct. Prý vykutali první lanýž (Tuber aestivum var. uncinatum, lanýž letní) cca po 6 letech od vysazení naočkované sazenice dubu. V Británii tenhle druh normálně roste a dokonce se i sbírá. Tohle je ale první úspěch s lanýžem vypěstovaným od nuly.
V Česku zatím aktivně probíhá jen výzkum. Vědci umí rozpoznat přítomnost mycelia v půdě z odebraného vzorku (tj. bez spešl psa i bez nutnosti najít samotnou plodnici), zkouší ho kultivovat a popřípadě i naočkovat na kořeny vhodných hostitelských stromů. Podmínky, přirozený i historický výskyt lanýže tu máme také. K podobnému úspěchu jako v Británii je ale ještě hodně daleko.
Koho by to zajímalo, tady je výcuc historie lanýžů v Česku (str. 167). V meziválečném obdodí tu dokonce probíhaly pokusy o lanýžové farmy. Know-how i zázemí je ovšem nadobro ztraceno.
Plus samozřejmě platí, že lanýže patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a jsou chráněny zákonem. Tak, ať vás to ani nenapadne! :)
11. březen 2015 23:03:46 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuPo mini-recenzi baget z Le Caveau jsem dostal další várku tipů na místa, kde se snaží o francouzské pečivo. Dvě jsem obešel. Žádná sláva se ale nekoná.
První bageta je ze stánku Petite France na farmářských trzích Náplavka (45 Kč, první foto v pořadí). Střídku má o něco světlejší, stejně jako ta v Le Caveau je ale podobně uzavřená a nějaká ta pěkná bublina se mihne jen sem tam. Na problémy s kynutím ukazuje i obří prasklina podél celé spodní hrany bagety.
Druhý vzorek je z Bakeshopu (70 Kč, druhé foto). Z celé trojice je na tom jednoznačně nejhůř. Má nedostatečně vyvinutou kůrku a totálně rohlíkovou, zavřenou a tuhou střídku. Potěšení z chuti nulové. I obyčejnou bagetu k rozpékání byste myslím svedli upéct s větším úspěchem (a hlavně levněji).
Suma sumárum – Le Caveau s mírnou přeahou nad Petite France, na skákání do stropu to ale není. Budu dál sledovat, jestli se to třeba časem změní. Bakeshop ani nemá moc cenu komentovat. Napadají mě jen vtípky o nejdražším rohlíku v Praze.
Pokud máte další tipy na francouzské bagety v Praze, dejte mi vědět (třeba pekárna La Gare, hm?). Furt to odmítám vzdát.
Jako bonus si dnes pusťte mistra Hamelmana. Jak by asi posoudil tyhle tři bagety on?
10. březen 2015 19:03:09 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuPro letošek žádné zásadní změny ani kiksy. Jen jeden nový bib pro restauraci Na Kopci (zaslouženě!). Tady najdete komplet výsledky pro ostatní Evropská města. České podniky níže.
Hvězda:
Alcron
La Degustation
Bib:
Aromi
Aureole
Divinis
Na Kopci (nově)
Sansho
SaSaZu
A já vůbec nechápu proč. Základ tvoří recept na Vinohradský pšeničný chléb á la Maškrtnica. Těsto je ale ještě o fous víc hydratované a 25 % mouky je celozrnné (čerstvě mleté na mlýnku na mouku, bez prosívání).
Výsledek je krásně krémová, voňavá a vlhká střídka plná bublin (zároveň ale s dobře vyvinutou kůrkou). Ta krémovost střídky a vůně po čerstvé pšenici se snad ani nedá popsat. Ve srovnání s tímhle domácím chlebem mi pak všechny koupené připadají suché a bez chuti. A to ani nemluvím o pokusech s celozrnným pečením, kde jsou u nás normou totálně překyselené, rozpláclé a hutné chleboplacky.
Když to jde doma a i s minimální pekařskou technologií. Jak skvěle by to mohlo vypadat dál, kdyby se toho chytli profíci? Ale kde safra jsou? Vylezte prosím! :)
9. březen 2015 13:03:20 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku