Hledat
Le Masakr
Z archivu
… aneb kontinuum slasti. Kdo tento týden slintal, jako já na jednom přespolním narozeninovém obědě, může si zaslintat znovu a česky. Nakoukněte se mnou do podniku s nejdelším názvem v Praze! ;)
Kooperativní deathmatch v jednom z top podniků v Praze jsme plánovali již delší čas. Do konečené formace se krom Mr.C. zapojili – GurmetKlub.cz, Jižní Svah a Matesola 14%vol. Tedy čtyřboj! ;)
Předem upozorňuji, že se jednalo o návštěvu s „VIP“ přístupem – vědělo se o nás dopředu, dostali jsme slevu a v podniku navíc pracují spříznění rodinní příslušníci. Celková útrata byla cca 10000,– Kč + cca 1500,– Kč na spropitném. Osobně jsem obrečel tři papírky (jauvajs… ,)
La Degustation Bohême Bourgeoise mixuje moderní molekulární a světovou kuchyni s tradiční českou kuchyni z 19. století. Finta podniku je v tom, že není možnost á la carte výběru z lístku. Vybíráte si jedno ze tří předem sestavených menu za fixní cenu. Jejich složení se mění ze dne na den (ale jen malinko), ke každému je navíc sestaveno doprovodné vinné menu přesně na míru.
Teď už ale konec řečí, jdeme degustovat MENU III – Degustation Bohême Traditionelle (1850,– Kč) + vinné menu převážně z ČR (cca 1000,– Kč). Kuchyně legendární Marie B. Svobodové, bio produkty a maso z malých farem.
Psychická vzpruha č. 1 – Cucumber Martini (158,– Kč). Zelená a příjemně svíravá vodička s kulkou z ogurku. Well done! ;)
Po vzpruze pak už jen začaly lítat šrapnely a projektily, jeden za druhým. Amuse-bouche – čokoládové pralinky s foie gras. Dekadence na entou – tuk kakaový ve vzájemném objetí tuku játrového.
Brčka s gelem z hříbkového vývaru. U našeho stolu zaznělo -punk, punk, punk… a punk. Sranda, která (jen zdánlivě) nic nestojí.
Pěna z foie gras v malé zavařovačce z lisovaného skla. Velikost porce 0,04 l je záměrná provokace! Prdelkovitá hebkost.
Plochý křupavý disk plněný tataráčkem. TAKTO by měly vypadat křupky k televizi a k pivu!
Po levé straně výběr bezchybného pečiva. Dvě vidličky z celkem asi deseti použitých. V pozadí biokopeček másla.
Konečně asi po půlhodině první „formální“ chod – pošírovaná Pražská šunka s malínskou pěnou. Odzbrojující dekonstruktivistické pojetí šunkové rolky s křenovou smetanou. Já sám bych to asi nekrájel takto na kostičky, ale chutově se nedá absolutně nic vytknout. O připravované Pražské šunce si přečtěte tento článek.
Matesola potřeboval trošku soli… ;)
Polívka alias polévka z divoké drůbeže, pošírované křepelčí vajíčko, karotka, morkový knedlíček, čerstvá pažitka. O magickém puknutí ztracených křepelčích vajíček jsem zde už referoval, ktěm není co dodat. Výjimečný byl vývar – zlatavě čirý, chutný, tělnatý. Ale vidíte tam někde tu slibovanou pažitkuuuu??? :D Morkový knedlíček a jajinko se zalévalo vývarem z přineseného kastrůlku.
Telecí kýta v legírované cibulové omáčce, pečená cibule s petrželkou. Chuťově absolutní propojení, fantastická omáčka. Malinko mě rušila aranž masa – v tomto řezu až příliš vynikala vláknitost masa.
Miska s panem Cottou z rybiček s rukolovým olejem. Rukolka byla jen na barvu, její hořkost jsem nechytal (možná jsem ji chytat ani neměl, já cuketka nenechavá ;) Zařazení tohoto amuse bouche, ale naprosto vyfikaně zvolené. Trochu ostřejší rybková chuť udělala po jemném telecím plynulý nástup k vrcholu večera…
… k čerstvě vyuzenému jazyku s cizrnovou kaší a cibulkou! Ano, jsou to ty světlo pohlcující černé kostky vzadu. Jejich příprava prý zabere několik dní, domácí udírna a selekce jen té nejchutnější frakce masa. Cizrnová kaše byla u mne zásah na komoru. A s cibulkouuuuuu!!!! :) Jídlo je prý v LDBB bestseller, který se vytrvale drží v menu. Velice blízké stylu Gordona Ramsaye (ano, TEN glazírovaný bůček s jablečným pyré a brkaší, úplný brácha). Brutálně zkaramelizované a navíc snově vyuzené maso, chutí přeplněná majda a sametově jemná příloha.
Jídlo z cela v rozporu se svou prezentací. Sežral bych toho totiž plny kybel!!!
Ale pojďme dál – k rillettes připomínající krušnohorské lani v majdě ze zakysané smetany. Vtipné zdobení lapačkami z růžičkové kapusty. To by mě ani ve snu nenapadlo. Slabší květákové pyré nestíhalo dorovnávat chuť z Krušných hor, která byla lítala z talíře do pusy raketou.
U této štamprdle váhám. Resp. pokouším se napustit nějaký proud do vymřelých mozkových buněk. Papírově to ale bylo avokádové pyré s oliváčem. Tuším, že bylo jemně a sympaticky popohnané česnekem.
V pauzách mezi máčením úst v talířích jsme měli k dispozici originál Kuchařské školy od Marie B. Svobodové se záložkami kuchařů. je fajn, když otevřeně přiznávají barvu a ještě se tím chlubí.
Ono je totiž čím. Z kuchařky jsem stihl přečíst jen několik krátkých pasáží, ale i tak mě ta kniha úplně strhla. Krásná čeština, vybetonovaná a odstrašující erudice, a hlavně recepty, zcela mimo rámec běžného vnímání. Pokusím se po ní pátrat dál…
Blížíme se do finále – obalovaný telecí entrecôte, okurkové želé, dušená brambora. Jednoduše řečeno řízek, kterému někdo okrájel okraje do obdélníku. Kašička a okurkové želé. Mám ho na obrázku lépe u reportu z Prague Food Festivalu. Tentokrát bylo ostřejší s větším množstvím pepře a octa.
Taktický ústup a příjemně chlácholivá zmrzlina z různých druhů sýra/mléka, kde jasně převládala gorgonzola. Můj jícnový svěrač mi děkoval a přestal si pobrukovat… ;)
Teď zas něco pro děcka – jahodová (malinová?) pěna v panáku, do které byl na dně zakopaný citronový (?) sorbet. Sladké, barevné, lehké. Jako dětské pastelky! :)
Oficiální dezertový chod byla jablečná žemlovka z perníku s vanilkovou omáčkou a lékořicovou zmrzlinou. Neskákal jsem z ní do nebe, ale přičítám to spíše celkově otupělosti a hyperglykemickému komatu. Použití perníku je přesně TEN nápad!
Petit fours – domácí pralinky (2 druhy), mini cheesecake a malý dortík z plňkou z aromatické fazolky.
To je on!
A tady je ta fazolka: název jsem zapomněl, takže to můžete brát jako fotohádanku. Intenzivně voněla po mandlích, nebo po Yperitu. Záleží, na co jste víc zvyklí… (Foodstyling of this picture – Matesola ;)
Toť vše. Nepopsal jsem vám vína a to je velká chyba. Po celý večer za námi chodila fantastická Klára Kollárová. Vždy s jednou až dvěmi lahvinkami v náručí a s pěkným povídáním. Vychutnala si nás ukázkově… ,) Rovněž nemá smysl popisovat obsluhu – žádnou jsem totiž nezaznamenal, vše se pohybovalo samočinně. Musím ale zmínit krásně vyhřáte talíře. Lísal jsem se k nim totiž jako kotě, strkal jsem do nich hlavu a dával jsme si je pod zadek!
Čirá radost to byla… ,)
Teď odjíždím na hory. Popíjet svařák a baštit chalupářský guláš z konzervy.
Přečtěte si související:
- LDBB na Svahu (jiné menu + na rozdíl ode mne nezapomněl názvy vín)
- Matesola – FLASH- insider -plonk- report -FLASH- -FLASH- (jsem tam jako Canon ;)
- Jägerhof
Reklama
Komentáře
Intenzivně voněla po mandlích, nebo po Yperitu. Záleží, na co jste víc zvyklí…
Já jako starej válečnej invalida a kripl, bych se nejspíš přikláňel k Amarettu :)
Přikláňel nevypadá moc hezky. Opravuji na p. Přikláněla
Ten, kdo v téhle restauraci myje hrnce, si může při jejich vylizování dopřát drahé degustační menu každý den. Takovouhle porcičku tam přece musí vyškrábnout.
Já vím, že závidět se nemá, ale… :)
No nic, jdu si dát alespoň čokoládu.
Pánové, srdečně vám děkuji (no, snad tomu můžu tak pracovně říkat) za detailní ukázku té oblasti extrémního gurmánství, kterou jsem snad ani nechtěl poznat. Pro mě to už je natolik vrcholná gastromie, že se až dostala na odvrácenou a zlou stranu Síly. Jistě jsou to gigantické zážitky – ale já vidím především té zbůhdarma investované práce a invence, těch promarněných surovin a toho luxusního a přitom zmarněného odpadu z přípravy a stylizace těch pidiporciček… Ty desítky, možná stovky chutí a delikates stláskaných dohromady, slisování požitků, které by člověka dokázaly oblažit nejméně týden v kuse, do několika málo hodin… Až mě to děsí.
A to jsem si zrovna plánoval si podobné degustační menu v kvalitní restauraci v blízké době dopřát. Už si ho neplánuju a vám děkuji za varování před rozčarováním, kterého by se mi dostalo. Já bych z toho byl nešťastný. Ať si je každé to jedno exkluzivní sousto třeba explozí chutí, které člověk zažije jen párkrát v životě – ale představa tolika člověkohodin promarněných na ten jediný ham-mlask, bez možnosti dopřát si jeho zopakování ani ponechání na jazyku po zbytek večera, neodvratná jistota, že už za chvilku bude exploze uhašena a nahrazenena eplozí novou, kvalitativně úplně jinou – to mě děsí, a praktický kuchař ve mně úpí zoufalstvím.
Kterýchkoli pět – nejvýš sedm – z těch 19 uvedených pokrmů bych si během jednoho večera s gustem a nadšením užil do poslední chuťové buňky. Ale vážně bych se nikdy nechtěl dostat do situace, že bych jich přede mnou bylo dvanáct, patnáct – devatenáct! – takových… Dá bůh, že mi nikdy nebude dopřáno se podobného masakru zúčastnit. Plány na návštěvu degustačního menu definitivně ruším a děkuji vám všem čtyřem za varování.
Pixy: drobátko moc to žereš, si myslím :) Ten večer byl neuvěřitelná zábava se skvělým jídlem a pitím. Co se plýtvání týče, poohlížel bych se po obludných (nedojedených, vyhazovaných) porcích v běžných restauracích, po McDonaldech a podobných „nesnědeno do 30 minut, vyhazujeme“ podnicích. Já si také vychutnám láhev skvělého vína raději doma ve dvou, na degustaci mezi hromadou dalších vzorků si ji pořádně užít nejde. Ale tady ten vyladěný koncert chudí a chodů je něco naprosto jiného. Tady měl každý pokrm a spárování s vínem dost času a prostoru vyniknout. Je škoda, že na Tebe působil Cuketkův popis úplně jinak.
P.S. napsáno po večeři s kusem chleba opatlaným párkem, vajíčkem, sýrem a okurkou… bez velké stylizace.
ad 5 Pixy : Nezlobte se, ale to je jako nazvat housle plýtváním dřevem které by mohlo skvěle hořet a malování obrazů plýtváním plátna ze kterých by se daly ušít spodky…Při vší úctě.
ad 6, 7 – ale notak, copak si stěžuju na nějaký plýtvání jídlem nebo co? Jak vůbec můžete srovnávat zbylé obschlé obložené žemlí s nezužitkovanými špičkovými surovinami a foie gras okrájené a vyhozené jen kvůli tvarové kompozici? A chcete-li zůstat u té hudby, tak já nemluvím o „plýtvání dřevem na housle“, ale o „průřezovém“ koncertu Londýnské filharmonie, kdy uslyším sto úryvků skvělých skladeb a ani jednu celou… No nic, sorry, že jsem se vám nad tím nerozplýval, jak asi bylo očekáváno.
8:Ale no tak.Já to tak nemyslel. Jen že oni to mají fakt vychytaný…A zaplacený! Když zavzpomínám na mladá léta na varně, kde večer šlo 50 litrů polívky do kanálu…A to nebylo zdaleko všechno.A bylo to celý takový upatlaný…A Pixík chutnal La Degustation?
Já bych se Pixyho trošku zastal. Heleďte, lidi…ono je to nádherné – chuťové spojení, fantastický gurmánský zážitek…ale je to opravdu nutné? Kdo má na to, aby šel na večeři za 10 000? A my u toho pak slintáme…
Vladan: desítka byla za čtyři lidi s výborným vínem…
Pixy: mají tři degustační menu, navíc amouse-bouche společné. Takže bych to s tím „plýtváním na kompozici“ neviděl zast tak strašně, dělají toho tolik porcí, že plýtvat drahými surovinami by se jim fakt nevyplatilo. A přirovnání s filharmonií je opravdu špatné. Ani jedno z těch jídel nebyl úryvek, vše plnohodnotné. Takže ber to jako pětihodinový koncertní maraton, na kterém filharmonie hrála devátou od Dvořáka a Beethovena, celé Čtvero ročních období a ještě přidala pár houslových etud a nějaký ten Čajkovského klavírní koncert…
Pixy: o plýtvání jsi psal: „těch promarněných surovin a toho luxusního a přitom zmarněného odpadu z přípravy a stylizace těch pidiporciček“ (fakta, tenhle výraz se Tobě bude líbit) :)
Tak tohle už je opravdu dovedeno ad absurdum. Děkuji srdečně za varování. Výsměch všem opravdových gurmánům. Lidé už jsou tak rozmazlení,že i z takové základní lidské potřeby jako je jídlo, udělali něco tak zvráceného. Kdyby přede mě někdo postavil toto,myslela bych si,že si ze mě střílí. Nejenže mě tyto „umazné talíře“ uráží, ale ve výsledku bych strávila dvojnásobek času, který mi trvala konzumace, na WC odevzdáváním těchto údajných „lahůdek“ do bílé porcelánové mísy. Připomíná mi to plýtvání podobné hostinám Ludvíka XIII. Snob zřejmě nikdy nebude snobem dostatečným.
Většina čechů se rozmýšlí, zda jednou za život ochutnat bio kuře (protože je pro ně drahé) a tady se plýtvá jídlem, penězi i prací.
Stejný nesmysl, jako mít v koupelně zlaté kohoutky. Tohle už opravdu není o jídle.
Pixy – Ale vážně bych se nikdy nechtěl dostat do situace, že bych jich přede mnou bylo dvanáct, patnáct – devatenáct! – takových…
Hlavně taky nechoďte na žádný rauty. Taky trochu podobná safra situace :)))
Ba ne vážně. Mě ten Váš „boj“ pro „boj“ samotný, baví. Vážně si myslíte, že kuchař okrájí foie gras do jemulibých tvarů a zbytek prskne do koše?
Ten koncert Londýnské filharmonie Vám taky kulhá. Vy se chcete celej večer opájet (přecpávat) jedním motivem. Ostatní třeba ocení vícero skvostných skladeb.
Se vší úctou, pro mě jste salonní gastrolevičák :)))
J.Č.: Jasně – to je pravda. Já zapomněl – to už je solidní cena. Ano, jídlo má být potěšením – ale udělat z jídla jedno – dvousoustovou explozi mi fakt přijde trošku uhozené – to radši toho Beethovena, Čajkovského a k tomu Dvořáka a jako dezert Bacha – asi bych si to užil víc než moje chuťové pohárky tuhle extra eňo ňuňo večeři. Ale naprosto chápu a respektuji, že i milionáři musí někde jíst a bylo by pod úroveň, aby si dali třeba salát z tuňáka…
Vladam: Nemyslím, že tam jedí jen milionáři. Já, Cuketka ani další na podobné večeře nechodíme běžně, jsou to plánované věci, pečlivě vybrané podniky a peníze ušetřené jinde… Ale jinak bych koncertnímu maratonu také možná dal přednost, i když kdo ví… občas úplně stačí dvě symfonie s přestávkou, aby to člověka úplně vyšťavilo.
J.Č.: Já se vzdávám – ano, můj názor je názor burana s průměrným platem – omlouvám se:-D Určitě ten zážitek stál za to. Jako bych nic nenapsal…
Vladane, o to mi VŮBEC nejde. Já za luxusní večeři pár tisíc klidně dám, když to stojí za to. Ne denně pochopitelně, ale jednou za uherák ano.
J.Č. – ber to třeba tak, že dávám přednost spíš klasický kuchyni, módní „molekulární exprimenty“ považuju za poměrně odporný a můžu-li si vybrat mezi dvanácti jednohubkami a třemi vícehubkami, tak dám přednost tomu druhému. ;) Podíval jsem se na ten „narozeninový oběd“ (odkazovaný v prvním odstavci) a je to totéž. Mně holt jedna symfonie za večer (nejvýš s jedním přídavkem) přijde tak akorát. Po pátý sonátě už si tu první ani nepamatuju.
Zkrátka „všeho moc škodí“ a především „dobrého pomálu“. Lepší ilustrační protipříklad k těmto příslovím než tento článek bych těžko hledal :-)
Ale vám ty maratony nikdo nebere. Jen jsem si myslel, že je užitečné vědět, že vaše nadšení nemusí být nutně všeobecné a jsou taky lidi, co to vidí jinak. Pokud vám to vadí, stačí říct, já nemám problém s tím nechat si své názory pro sebe.
Pixy: Já už ale mluvil za sebe – MNĚ to vadí – za luxusní večeři rozhodně nehodlám dát tři tisíce za osobu. A mohla by být jakkoliv skvělá. Mám rád dobré jídlo, ale než ochutnat lžičku cizrnové kaše, tak to si jí radši dám celý talíř. Možná to nebude moc košér a třeba pak budu vypadat jako máselnica z Húslének, ale klidně si to lajznu. A myslím, že můj žlučník mi bude vděčný, když se některým z těch jídel vyhnu:-)
ad 14 – Jaký boj? Jen se mi udělal názor, rozhodně za nic „nebojuju“, proboha. A jasně, že „foie gras vyhozená do koše“ je jen nadsázka (kterou jsem ani neřekl). A prosil bych nemást pojmy, gastolevičák ani náhodou – gastrokonzervativec, to možná. ;-)
ad 12 – Ale to nejde o plýtvání jako takové. Jen jsem prostě praktik, vařím denně (někdy i dvakrát) a představa, že ze špičkových surovin budu několik hodin složitými postupy vyrábět nějaký jídlo a pak z něj polovinu okrájím, aby to bylo pěkně vystylované, mi prostě připadá zvrácená. Já nevidím nic špatného na přirozených, kostrbatých okrajích řízku nebo topince v původním tvaru, neokrájené do perfektního kolečka. Nejde mi o nějaké „plýtvání jídlem“ jako takové, ale spíš o zmarněnou práci a zbůhdarma nevyužité kvalitní suroviny.
Tý brďo!To je ale přestřelka!ňekl bych že to dostává trochu sociální rozměr! Kdyby tím jídlem po sobě házeli a my zatím venku žmoulali suchou skývu, tak uznávám že rozhořčení je na místě…Ale v takových podnicích a při používání takových surovin si kuchaři opravdu nemohou dovolit plýtvání. Fakt že se podávala pěna z kachních jater, naznačuje kde skončil ten odkrojek který tady řešíme. Já taky nevidím rád co prožívá humr od výlovu, do chvíle kdy ho někdo zaživa rozpůlí nožem, nebo hodí po hlavě do vařící vody a taky bych si ho v restauraci nikdy nedal, ale proč podávání degustačního menu nebrat vážně jako druh umění? Vždyť tam šli ochutnávat, ne se přežrat…
Pixy: já si taky raději dám jednu skvělou symfonie za večer a spokojeně půjdu domů (mimochodem v Praze právě diriguje Ken-ičiro Kobajaši Pražskou filharmonii, konkrétně Novosvětskou od Dvořáka… a je to neuvěřitelné!). A doma jeden předkrm a pak opět jedno pořádné jídlo, ideálně dobře připravený kus masa. Ale podobný zábavný degustační set si jednou za čas klidně zkusím, už prostě proto, že mám možnost ochutnat spoustu zajímavých jídel na jednom místě a zvolit, co mi opravdu sedí a chtěl bych v nějaké podobě zkusit třeba později a v klidu domova. Stejně jako s víny na degustaci :)
Svůj názor si pro sebe nenechávej, je zajímavé to tady řešit a slyšet různé pohledy na věc…
Rachad: ostatně výtvory Ferrána Adrii (tedy jejich fotky) tuším visí v nějakém muzeu moderního umění :-D
J.Č: však v pořádku, jen si tu degustaci dopřejte, nikdo vám ji nebere. ;-) Ano, degustace, jídelní jarmarky apod. – mám stejný problém. Za chvilku přetláskaný a nevím, jaké vlastně bylo to jídlo, co jsem ochutnal před těmi pěti předchozími… Degustace vína totéž – fajn, ale tak pět, nejvýš sedm vzorků je optimum.
Když teď vzpomínám třeba na výstavu „Francie tisíce sýrů“ v Paříži – a že jich tam tu tisícovku opravdu měli! – tak jsem jim vlastně zpětně vděčný, že na degustaci dostal každý jen asi pět vzorků a ne víc. Nešlo o množství – to si každý mohl klidně přidat po libosti. Ale na smysluplnou degustaci je to rozumný počet, souhlasím s tím.
23: To neznám. Jsem jen hloupý kuchař. Ale pracoval jsem i v luxusních restauracích a i když to není moje cesta ( dávám přednost vymazlené a poctivé lidové kuchyni) musím říct, že i když mě molekulární kuchyně nezajímá, fascinuje mě jak někdo s pomocí vědeckých metod dokáže získat silnou vynikající chuť (třeba pošírování hrušky ve vakuu), zachovat barvu špenátu a bazalky, nebo snoubit na jedné lžíci tři základní chutě způsobem který bere dech. Když si chci vychutnat dobrý svařák, zajedu na Moravu kde kamarád napřed udělá trochu karamelu, přihodí koření a zalije červeným vínem.Bomba! I jednoduchý věci se dají dělat zajímavě a jinak. A že je to malý…Při tolika chodech a silných ingrediencích je to lepší. Zkoušeli jste to někdy?
23: Jééé, kuchař!Díky! To je hezký!!
Rachad: vřele doporučuji http://www.youtube.com/watch?… … celý set „Anthony Bourdain decoding Ferran Adria“ :o) To je teprve masakr :)
Název článku předznamenává komentářovou bitvu.
Prosím, poslouchejte, nebo se aspoň trochu pokuste pochopit sdělení rachada. Tak normální a zdravý přístup k věcem okolo jídla vůbec, je minimálně poučný.
Poslední týden, ať to bylo v příspěvcích pod Vietnamskou tržnicí, cuketovou zabíjačkou nebo rachadovým živením se jídlem, se objevilo hodně názorů s takovým ústředním vyzněním:
Chceme jíst kvalitně, raději připlatíme, ať je to pokud možno bio, my si klidně počkáme, hlavně neplejtvat…
Ta večeře, kterou jsme společně absolvovali byla, věřte nebo ne, přesně v tomto duchu…
pixy – Tak gastrokonzervativec. Já tam vidím zaprděnost tak jako tak :))))
Jenom by mě zajímalo, jakým pochodem jste došel k té zmarněné práci a nevyužitým surovinám.
27: Tak to jsem fakt mimo mísu! Ten chlap je buď génius,nebo nebezpečnej šílenec.Uznáte že to je fascinující, i když se nás to týká asi tolik jako raketoplán Challenger.
Rachad: šílenec, génius… ta hranice je dost tenká :o) Přítelkyně dost ráda cituje jednu Bondovku, kde se říká, že „hranice mezi šílenstvím a genialitou je měřena pouze úspěchem“ :) Z těch jeho objektů mne fascinuje především ten „jablečný kaviár“ a pak polévka a prášek z foie gras, jedno horké a druhé studené, které se přesto nějak nemíchají %-)
Mám hlad :-( (Obelix)
Sakryš, měl jsem si nejdřív přečíst ten článek odkazovaný v úvodu (přespolní narozeninový oběd v Per Se) a pak už jen říkat „přečti si to“. Tak tedy teď… přečtěte si to! :) K výše probíranému tématu jsou tam zajímavé body i diskuse…
Kdybych býval věděl, jaký poprask můj odlišný názor v tom vašem kamarádském klubíku způsobí, nechal bych si ho pro sebe. Já nemám důvod nikoho o ničem přesvědčovat, zatímco vy evidentně ano.
Matesolo: snažil jsem se to vysvětlit, ale marně. Pro mě osobně, coby (nikoli profesionálního, jen praktického) kuchaře, je prostě tento minimalistický přístup sice efektní, ale neefektivní. Čím menší porce se dělá, tím větší odpad (u pidiporce vám toho víc zůstane na pánvi, než vyškábnete na talíř :) … Stejně jako jsem vždycky nenáviděl do přesně kulatých kroketek okrouhané brambory (taková škoda jen kvůli kulatý bramboře!) nebo sendviče zařezané do přesných trojúhelníčků, vadí mi i ty steaky a přílohy ofrézované do geometrických tvarů. Přirozené tvary se mi líbí víc, geometrii na talíři nemám rád. Vadí to snad? Nemám rád ani hi-tec kuchyňský nábytek a vybavení a stejně mi nesedí hi-tec foodstyling. Dávám přednost přírodním materiálům i přirozenému stylování. Jsem holt moc starej, konzervativní a/nebo v podstatě jen sedlák, berte to jak chcete, když vám to nějak pomůže…
Ne, že by na tom nějak záleželo, nicméně přece jen kontrolní dotaz: opravdu mi chcete tvrdit, že odpižlané okraje toho telecího antrkótu někde našly využití?
Hlavně především pochopte: já vám to NEBERU. Mě to odradilo od plánovaného degustačního menu, evidentně jsem si to měl nechat pro sebe, rozhodně jsem nechtěl kazit vaši „čirou radost“.
Sakra, kecám o hovadinách kolem a úplně se mi v tom vytratilo to podstatný:
Každý jednotlivý jídlo, co jste měli, považuju za úžasný a zfleku bych si tam na něj došel. Jen bych – narozdíl od vás – neunesl víc než pět, šest chodů. Devátý by mě rozbrečel, protože bych u něj definitivně zapomněl na chuť toho prvního, dvanáctý by mě uvedl do hluboké deprese. Vy s tím problém nemáte, fajn. Blahopřeju.
Sakra jsem se vám tu nějak moc rozkecal. Smažte všechno přebytečné, já jdu zmizet.
35: Jen ještě malinko. Já to chápu. Mě by to asi nebavilo vařit a musím říct že bych si dokázal udělat radost taky něčím jiným. Třeba pořádnou grilovačkou. Ale vy vážně věříte, že by někdo hodil do koše kus dobrýho telecího?Existuje jistý restaurační fenomén, přezdívaný hladový číšník, když už nic jiného. Opravdový mistři mezi nimi málokdy donesou na plac všechny hranolky které kuchař nandal na talíř :-))) Ale spousta těch věcí jde do silné masové šťávy – demi glace, ze zbytku se dělá jídlo pro personál, existuje mraky tzv. zbytkových receptů. Odkrojky z brambor, o kterých jste mluvil byste třeba nehledal v bramborové kaši, nebo v tzv. bramborovém krému (lidsky -rozmixovaná bramboračka)
Mám v tom zmatek…V místní super restauraci,v které jedl i sám óóó pan Klaus,mám problém sníst i objednanou půlku porce.Je to proste moc.Tu vysokou kuchyni jsem jeste nezkousela,protože peníze,čas,vzdálenost a strach z okouzlení čí zklamání je přílis vysoký.Co bude sakra vyssí cena?
Začátek míním vyřesit na letosním Prague foog festival.
A do té doby budu blažená nad bramborovýma tastičkama s povidly od báby nebo kyselicou od strejdy.Vse domácí a vseho plný talíř,prosím…
37: Právě proto se v těch nóbl restauracích dělají ty menší porce. Za prvé abyste si nezkazili dojem tím že se přecpete a taky abyste toho za ty prachy ochutnali víc. To není vyčůranost.Já bych se taky nepřecpal višněmi v rumu jen proto že jsou dobrý :-)
Něco mimo tuto ohnivou debatu. Tady je odkaz na Vámi zmiňovanou kuchařku. Marie B. Svobodová
„Kuchařská škola":
http://www.narod-sobe.cz/…Kucharka.htm
Alespoň v elektronické podobě, když už ne fyzicky…
A ještě tady: http://kucharka.axj.cz
Ve hře zastřel si svého Pixiho odkládám zbraň a zvedám bílý kapesník. Osobně bych se takto najíst nemohla-ten krém, kterým udělají obrazce po celém talíři se nedá nabrat na lžičku a vylízat talíř taky nemůžu:-( A určitý druh snobismu to je, ne že ne (ale netvrdím, že tam chodí jen snobové!!!)
A propos-molekulární kuchyně znamená, že porce obsahuje jen několik molekul? Neboť molekuly v pokrmu se mění podle teploty, přístupu kyslíku a vlhkosti a je jim jedno, jestli peču kuře doma v troubě a pak ho celé sním, nebo jestli s ním dělám výtvarné kreace. Nebo si to mám představit jako nanoboty z Trpaslíka?:-)
Vazeny pane,
vas blog docela rad ctu, nebot je to patrne jediny obstojny cesky blog o jidle. Vasi erudici v teto oblasti povazuji za nespornou, nicmene pokud mohu doporucit ponekud mene expletiv a tech treskute vtipnych novotvaru… Jako STAND-UP COMEDIAN cili bavic byste se patrne neuzivil, jako gastro recenzentovi se vam toho moc vytknout neda. Odpustte mi tuto drobnou tafku a jinak zdar vasemu dilu!
41." Pokud jíte třeba svíčkovou lžičkou, potom vaši námitku přijímám v plném rozsahu.Možná že svého času bylo považováno za snobismus dát si kousek citrónu ke smaženému řízku, nebo brusinky na již zmíněnou svíčkovou, kdoví…Pokud tedy nikdo z těch, kdo tady odsuzují degustaci jako urážku poctivého jídla a výsměch všem slušným a rozumným gurmánům, s tímto druhem kuchyně nemá zkušenost ( z debaty jsem pochopil že zřejmě nikoliv), proč to odsuzování, lámání hole a strohá slova? Stejný problém mívám s dětmi. Taky je jim jasné že ta zeleninka kterou ještě nikdy neochutnaly jim určitě chutnat nebude. Jsou si jisté!Logicky : když něco neznám nebo nechápu, tak to jistě nemůže být dobré,že?
40: Juk – Díky moc.To je fakt skvělý! Mám pár hodně starých kuchařek, ale tahle mi chyběla!
Sektik – „ten krém, kterým udělají obrazce po celém talíři“
Mohu se zeptat, který přesně máte na mysli. Nejen na obrázcích, ale také na talířích před sebou jsem viděl velmi jednoduchou a neotřelou prezentaci.
O té molekulární kuchyni se opravdu chcete něco dozvědět, nebo to byl jen takový řekněme žertíček?
muj skromny prispevek k ohnive debate – ja sem k panu cuketkovi chodim moc rada nejen proto, ze je to podle meho nejlepsi cesky foodblog, ale taky z toho duvodu, ze debaty pod clanky mi prisly vzdycky slusne, inteligentni a uzitecne:) tak si myslim, ze urcite jsme vsichni schopni respektovat odlisny nazor druheho, se kterym treba nemusime souhlasit.
Ani ne tak k články, ale spíš k diskuzi:
Můj názor běžného návštěvníka restaurací, žádného odborníka, je, že když porovnám poměr ceny a spokojenosti, tak La Degustation vítězí o několik délek nad Maze.
A rada pro návštěvu: může se stát, že některá položka z menu Vám nesedne a víte to dopředu /já nemám ráda kozí sýr/. Můžete to na začátku říct a oni to nahradí něčím jiným.
Romana: dík, přesně týhle příspěvky jsou tu potřeba! :)
Sektik: v podstatě žádný obrazec na talíři jsem tam neviděl, vše byla vždy nějaký přílohová omáčka (marmeláda z rajčat, krém z petržele) co šla v pohodě použít k namočení zeleniny či masa. A co zbylo jsem někdy surově vytřel chlebem. A malinový krém, úroveň podniky vem čert, surově ze sklenky vylizoval :o)))
Matesola-ten krém či zálivku či něco na ten způsob je v prezentaci u „narozeninového oběda“.A ta kuchyně mě opravdu zajímá, už dříve jsem nad tím uvažovala, jen jsem byla líná se pídit po info.
Každopádně, nic neodsuzuju, ráda jsem se na stránky LDBB dívala a slintala nad nabídkou, jen pro mě, stejně jako (asi) pro Pixihi to není.Toť vše. Ad Trpaslík-taky je tam jeden díl o gurmánech a dobrou vizitku tam nemají:-)
hmm, tady se to pěkně rozjelo… ale netřeba bojovat, protože každý soudruh podle svého gusta, že… možná mám štěstí, že široko daleko od svého bydliště nemám možnost degustační menu vyzkoušet ani utratit za něj podobné sumy :-), ale láká mne to a někdy to v matičce stověžaté možná roztočím … protože když to neznám, těžko se budu k tématu vyjadřovat blíže. A panu Cuketkovi dík za to, že mi prozatím rozšiřuje obzory…
Nevím, proč se tu objevily tak přecitlivělé reakce na jednu laickou kritiku, která se týkala tématu a nikoho osobně nenapadala. Na jiném blogu se zas udělovaly virtuální černé puntíky. Tak nevím, nedovolila jsem si moc?
Jinak k obsahu článku se vyjadřovat nemůžu – neznám, nevím..... Na mě to působí jako takové „gastronomické haute couture“. (Myšleno v dobrém slova smyslu.)
eva 51: Haute cuisine? ;-)
Všeobecně:
Docela jsem se překvapil, že dovedu sympatisovat s určitými segmenty celé té palety názorů zde na odiv vystavené. Od Pixyho po účastníky degustace samé.
Samolibě si předstírám, že to není nerozhodnost, ke kterému táboru se přidat (so called sitting on the fence), ale tolerance, ke které jsem ve staré dobré Anglii dozrál.
evo – To máte jak když se servou psi, taky to vypadá na první pohled horší než to je :)
Myslím si, že úroveň to neztratilo a do bahna se to taky spadnout nenechalo :)
Kolikrát je lepší a pro mozek zábavnější takováhle malá rychlá přestřelka, než sborové (spamové) bezvýhradné „mňamkání.“
matesola – Upřímně jsem ráda, že to byla jenom taková přestřelka, protože vaše články čtu ráda i kvůli tomu nadhledu, který tam cítím. Nějak se mi to k vám nehodilo.
jednorožec – Haute cuisine (couture)? No já nevím, některé znaky mi připadají společné – jedná se o něco výjimečného, luxusního, prvotřídní materiály… Doma si to neušiju, ani neuvařím. Ani já v tomto sporu nevidím vítěze. Tož tak.
jo! konečně se perou :-)
poslední dobou ty diskuse byly pěkná nuda :-) pan cuketka něco písne a všichni ho chválej.....díky pane pixy za vzruch.
já osobně nenám názor.na jednu stranu můžu říct jsou to snobáli… na druhou zase by ze mě asi mluvila závist.jsem takovej průměrnej týpek se děckama na škole a prožrat 3 litry si nemůžu dovolit :-)
ale zase kdybych to dostal jako dárek tak to zprubnu,né že né.
Zaci, predevsim u toho postuchovani vzadu ve tride nezapominejte na pravidla ceskeho pravopisu!!!
Jednorožec – Klaním se před moudrostí poslední věty (#52). Někdy je dobré jít do světa na zkušenou abychom poznali kdo vlastně jsme.
A co se týká zmíněného stolování? Pokud jíte nejen ústy, ale také jazykem a očima, tak to bude pro vás opravdový zážitek.
jdu si dát studenej vegetariánskej párek, vy kruťáci nelítostní! Budu sem chodit už jedině najedená. Z Pekla.
…tri tisice za „veceri“…TRI TISICE! (nemala suma)…zkuste se ale podivat jinak: deset obedu (jejihz jedinym smyslem je zaplnit zaludek) v pofidernich hospodach ruzneho druhu (kde s pravdepodobnosti hranicici s jistoutou je kucharovi uplne jedno jestli zbytek cibule hodi pres celou kuchyn do kose a viteznym pokrikem se ujisti o spravnosti sve volby, anebo z ni pripravi treba penu), kdy si UZ ve ctvrtek stejneho tydne nevzpomenete co jste meli v pondeli na obed, anebo jedna vecere (spise nadherny zazitek, pokud jsem recenze cetl pozorne), kterou si zapamatujete spoustu let…proc bychom nemohli chodit do Restaurace na zazitek, stejne jako do opery…
jejda, tady se to rozjelo!!! (a já se mezitím potuloval po rozmáčených horských rašeliništích ;)
čekal jsem, že se debata stočí k receptům a k použitým (zajímavým) surovinám, ale nakonec prtlajs – možná jsem měl ubrat několik nul a chodů, aby to bylo stravitelnější ;)
koncept degustačních menu, kde je hodně hodně malých chodů tady určitě ještě není moc zažitý (i když podobná menu nabízí v praze desítky restaurací). podle mě v tom není touha se užrat&přežrat&zlikvidovat, ale touha načerpat nové myšlenky, inspiraci, chutě, vůně etc… eventuálně se pobavit a užít si to. někde šéfkuachaři opravdu nemají co říct a schovávají se za exotické suroviny a nepřehledný sled, jinde ponteciál maximálně zužitkují, ba co víc, je jim těsný :)
zkrátka – když jídlo stojí na pevných základech (myšlenka, surovina, provedení), forma je vedlejší.
juk: naprostá bomba, ani omylem by mě to nenapadlo vyguglit ,) děkuji! ;) stala se teď ze mě dorůstající dívka, nevěsta a mladá paní v jednom… stejně to ale nejni komplet, škoda – je to poklad. určitě čtivější než rettigová ,)
ad fazolka na konci:
nikdo nepoznává? ,)
Pěkně se to čte. :) No, já si dal právě kus vařeného hovězího s takovou tou hrubou hořčicí a kusem chleba. Do vývaru pustim vejce, máčknu česnek, a dorazím ho k véči. Hodně drobných chodů je fajn na dlouhou večeři, ale kus krávy je prostě kus krávy :)
No tak já si teda myslím, že je to tonka bean, spíš podle popisu vůně/chuti než podle fotky: http://en.wikipedia.org/wiki/Tonka_bean
molekulární gastronomie: z většiny komentářů sem cítil dost pejorativní pohled na tendle „styl“ a rád bych ho trochu osvětlil
jeden známý UK televizní fyzyk (a propagátor vědy ve vaření) někdy v 80 prohlásil: Lidé vědí přesně jaká je teplota na marsu, ale nikdo se zatím nezabýval tím jakou teplotu má naše soufllé uvnitř.
Mít znalosti o procesech které se dějou při přípravě jídla jsou nezbytné k tomu aby se jídlo dělalo kvalitně a aby věci chutanli tak jak mají. Chemie je všude kolem vás a i tak základní procesy jako je vaření čaje (nemluvě o instatních polévkách) obsahují stovky(miliony) reakcí. Tím že je budeme znát dosáhneme lepších výsledků v kuchyni.
Lidé kteří berou jídlo vážně mají potřebu studovat prosesy na molekulární bázi(za pomoci univerzit, vědců a moderního vědeckého vybavení) aby nepracovali pouze s kuchařskými mýty a pověrami( tak typycké pro první vlnu 3*michelin kuchařů – bocusse apod.) je začali je ověřovat v laboratorním prostředí a dosáhli svých výsledků.
Toto činnění bylo nazváno molekulární gastroniomie, většina lidí kteří bývají takto označování to však odmítají.
a kdo by nechtěl ochutnat foie gras od člověka kterej strávil 2 roky studiem jejího dna., :-)
studiem jejího DNA
jeden známý UK televizní fyzyk
A kerejpa fyzyk – či fysik – že to byl, if I may be so inquisitive?
Předem dík.
62: bych řekla, že Tonka je šišatější a krabatější, ale neostré foto může mást.
Jinak jsem si u reportáže zaslintala, i když musím říct, že většinu těch miniaturek bych si dala radši ve větším provedení. Ale jen tímto způsobem může člověk vyzkoušet mnoho za málo ;-)
Bali: Ano, taky bych ta jídla lépe ocenila alespoň ve velikosti dětské porce. Takhle mi to připadá (pánové, kteří se předháněli v romantických přirovnáních s hudbou prominou), jako bych se začala milovat s úžasně přitažlivým mužem a po minutě musela končit.
Mě degustační menu láká. Sypu si popel na hlavu, že jsem nebyl na Prague food festivale. Přestože musí jít o životní zážitek, tak přeci jen tři litry na osobu stojí za zvážení, poněvadž nejsem rentiér.
Každopádně bych se rád nechal poučit, jak platit, abych se případně nepodojil. Jak platit kartou, spropitné nahlásit předem ke kartě nebo platit hotově…?
Major Milčák: no ber to tak, že každý ten chod byl jeden (pravda, dost rychlovkový) styk s báječným vyvrcholením :-D
AD pár těch chodů v podobě pořádné porce chci zkusit znovu! Celé to byla skvělá inspirace. Právě jsem dokončil „okurkový salát“ :o)
http://picasaweb.google.com/…ZnJDlo/photo#…
lettek: díky, takže prachobyčejná potravinářská chemie, nic nového světaborného, jen se toho využívá kromě analýzy a přípravy pokrmů v potr. fabrikách i k přípravě hotového pokrmu v restauraci.
jo a ještě dotaz-jak to je v degustačních restauracích s vodou či jiným neutralizátorem chuti (aby se tolik chodů a vín neslilo dohromady)?
70: To zní trochu skepticky. Myslím že rozdíl je v motivaci. Zatímco ve fabrikách se snaží přečůrat přírodu a nakrmit davy tak jako Ježíš (bohužel se nekoná zázrak) lidé kteří se věnují molekulární gastronomii se snaží z toho co jim příroda poskytuje vytěžit a získat co nejlepší výsledek (třeba nejchutnější) To jsou ti kteří nezůstali u papiňáku a mikrovlnky a zajímá je co to sakra dělá s jídlem a jestli by to nešlo líp. Znáte Veselé umění kuchařské? MUDr Edouard de Pomiane začal lidem vysvětlovat co vlastně dělají když smaží, vaří v páře, pečou zprudka nebo mírně dopékají…K čemu dochází, jak se to dá udělat líp…Super kniha.Moje vydání je z roku 1937 A dalo mi to víc než SOU.
Páni, tady to teda hučí!
Byla jsem v časovém pressu, nestíhala průběžně číst, až dnes odpoledne, vyzbrojena porcí jahod(domácích, kompotovaných) se šlehačkou (ach ta chuť připomínající návštěvu mléčných barů a cukráren v dětství…), jsem četla a četla. A dočítam teď.
Mám k tomuto tématu ambivalentní vztah. Když jsem účastníkem (pozvaným, bohužel si opravdu nemohu dovolit vydat tolik peněz, ač bych rozhodně nelitovala), blaženě pomlaskávám, nejsem-li, říkám si: hm, poněkud posh, nee? :))))
Myšleno v dobrém. Kdo říká, že o takový zážitek nestojí, nemluví úplně pravdu.
Tyhle akce mají jistě svůj smysl, je to báječný zážitek, člověku je jen smutno, že si ho nemůže dopřát tak často jak by chtěl. Ale kdyby to tak bylo, třeba by to pak nebylo tak báječné, ale fádní.
I když myslím že asi ne. :)))))
Je dobře, že se tu objevilo tolik různých názorů, diskuze je od toho, aby se povídalo, diskutovalo a i trochu hádalo. Pak to má smysl. :)))))
…posledních pár příspěvků se jeví nečekaně kontroverzními..
jsem příznivcem degustačních menu,stejne tak jako jsem velkým příznivcem vinných degustací a vůbec si nedokážu představit ,že bych měl od každého vzorku vypít byť půl skleničky,ale minulý týden mně u Červenků v Čisté tak vyvedla z míry husa se zelím a nokama,že jsem to sežral komplet až na omastek..
65: Jednorožec., byl to prof. Nicholas Kurti, archív BBC 1982,
oprava a doslovnej přepis citátu: " altough we can and indeed we do measure the temperature in the atmosphere
of the planet venus, we dont know how hot it is inside our soufflés"
sorry za double post
A děkuji ti nosorožče za tu práci s dohledávánim toho jména., (Tys byl jedinej vo kom sem doufal, že to jméno vytáhne .., :-( )
jééé mega omluva jednorožcovi.,
faux pas.,
pardon.,
Já jsem v La Degustation Bohême Bourgeoise byla při jeho otevření (zadarmo:-) a přesto, že jsem se velmi těšila, odcházela jsem( i manžel), zklamaná a s pokaženým žaludkem. Bylo to příliš. Příliš mnoho nádobí a příborů a číšníků a pidiporcí, přehnané do absurdity, až to bylo směšné a ne působivé…
To je můj názor.
42 – Pridavam se k Richardovi, treskute vtipnych novotvaru je za posledni dobou opravdu presprilis.
Mme Verdurin:
děkuju moc. ano, byla to Tonička. ještě jsem si z toho jména dělal srandu… asi nějaká zbloudilá nervová buňka .)
The seed contains coumarin, and for this reason its use in food is banned in the US by the Food and Drug Administration (FDA). Coumarin is an anti-coagulant and can be lethal in large doses. Many anti-coagulant prescription drugs are based on more powerful forms of coumarin.
:)
J.Č.:
jaj, želatinový démon opět v akci ,)
Sektik:
za vodu pochopitelně zacvakáte stejně krutě, jako za vše ostatní. „zdarma“ je snad jen bezedná ošatka s pečivem a máslo ,)
VoY:
njn, máte to se mnou těžké, pokusím se odladit :) je to ale zlozvyk stejně urputný, jako ranní dloubání se v nose…
Sektik:
je v tom malinkej rozdíl -zatímco potravinář chce vyprodukovat co nejlevnější a největší párek (kvantita), šéfkuchař jej chce za pomocí stejných poznatků udělat co nejlepší (kvalita)
Mr.C: Slovní spojení „ranní dloubání se v nose“ se na tomto blogu snad ani nemělo objevit. ;)
mno tak jsem se prokousala všemi zajímavými příspěvky, debata se nevídaně rozjela :-)
děkuji za reportáž, je úžasná, tato degustace mi přijde parádní, člověk vychutná vše možné, ale ve vzájemném souladu a není to obžerství, jen láska k jídlu a radost z něj,jka se znám, kdybych tam byla jen bych seděla, ze všech těch chutí se culila pusu od ucha k uchu a užívala si jednotlivá sousta na vidličku, panovéééé děkuji vááám za úúžasný zážitek
Pomóóóóc!Nevíte někdo co a na co je konyaku kuro? Vypadá to jako želé, asi je to z mořských řas, protože je to trochu šmucik a plavou v tom nějaký drobečky nebo co…Jsem z toho trochu nešťastnej.Nevíte někdo?
rachad – Je to tohle „http://en.wikipedia.org/wiki/Konjac“ Je to jakési Kombuchoidní :)
pixy – Neškodný příměr nebo drobný zlozvyk. Ledaže byste v té souvislosti věděl o nějakých praktikách, které jsou v přímém spojení s tématem tohoto blogu ;))
No tak nějak nemám slov. Uff :). Snad jen že report byl naprosto dokonalý a pro mě naprosto fascinující. Něco takového bych si nemohla asi finančně dovolit a proto jsem nadšená, že s tím přijde někdo jiný :). Kodaku, Canone a Nikone, jste borci :)
84: Díky.Nejsem z toho sice vyloženě moudrej, ale aspoň o něco chytřejší.
Musím poděkovat za skvělý článek, tohle nepochybně není večeře pro každého, ale právě díky tomu je to celé zajímavější – čtení o výjímečných věcech je prostě vždycky velká zábava. A k té nedostupnosti, resp. neúměrné ceně za jídlo, o které v diskuzi někdo psal.. ty 3 tisíce za takovouhle večeři jednou za měsíc, to je třeba denní krabka startek a 2 gambáče dělníka z Kolbenky. Každý si může vybrat, co mu vyhovuje víc.
rachad – Kuro Konnyaku je v základě mix sladkých japonských brambor (konnyaku yams) a mořských řas. Přidává se do mnoha japonských receptů zvláště díky své textuře která je podobná fazolové kaši. Mino jiné kaké pročišťuje zažívací trakt.
rachad – Dodatkem k příspěvku PeterV, 88: Google ještě praví, že jsou dva konnyaky (cheers, do každé nohy jeden?). Shiru konnyaku je perlově bílý, kuro konnyaku je nerafinovaný s tmavými drobečky. Je to v podstatě škrob. Nemá to prý skoro žádnou vlastní chuť, ale ochotně to přijímá chutě jemu dodané.
skip: ne každý kouří a chlemtá gambáč. Jsou lidé, kterým po zaplacení poplatků a složenek zbudou právě ty tři tisíce. Těžko jim je pak vydat to za degustační menu, ač by určtitě také rádi ochutnali…
Naštěstí to není můj případ, já bych peněz za tento zážitek určitě nelitovala a uskrovnila se jinde.
69, 91 re: 42+79-
Přemáhám svoji vrozenou nechuť k číslům a stavím se tímto pevně na stranu 69 a za zachování novotvarů.
Nejen degustačním menu živ jest člověk.
Degustační menu je pro toho, kdo má opravdový zájem poznat široký záběr kuchyně :-) Komentovat cenu nebo velikost porcí nemá „cenu“ / je přímo úměrná prestiži, kterou podnik má. Myslet si, že to nejchutnější a nejpovedenější jídlo musí stát majlant, je taky omyl. Ovšem špičkový kuchař „celebrita“ svůj produkt nemůže prodávat lacino. Ztratilo by to svůj smysl. Restaurant chlubící se „mišelinovskými hvězdičkami“ je prostě Mercedes / za ten se platí. I v jiných vozech je parádní svezení :-) Rozhodně je moc fajn, že je možnost si vybrat.
Názorný příklad toho, jak jeden článek rozdělí diskutující na GURMÁNY a GOURMETY. To je tedy „Masakr“ :-)))) Dobře to ten Cuketka vymyslel :-) Ta vstupní investice do degustačního menu se vyplatila.
Stejně platí, že: „De gustibus non est disputandum, o chutích se nediskutuje“ / tedy ne že by to nešlo, ale … vkus, touha, chuť a chtění stojí mimo diskusi. Nedají se vysvětlit, uchopit, popsat, … je fajn, že právě na toto téma se tak báječně a dlouze diskutuje a pořád bude diskutovat :-) To mě na tom všem ukrutně baví :-)
Cuketko, miluji Vás! Jako bych tam byla a všechno ochutnala…:)
jednrožec: dohledávání jména toho profesora mi zabralo zhruba hodinu času, doufal se že budeš mít alespon tu slušnost a zareaguješ na můj post.(Když už si tu otázku položil. Na druhou stranu už z toho „kerejpa“ bylo cejtit že ta otázka nebyla položená aby byla zodpovězena)
Pixy:
;)
misha:
(asi tak trojnásobně) rádo se stalo :)
ad konyaku:
docela čučím, na živo jsem ještě neměl možnost se v tom podloubat, škoda… :) viz: 81 :)))
zufanka:
bez matesolovic falsh-plonku by to ale určitě nebylo kompletní :)
skip:
děkuji za kalkulaci. tlumočil jsme to své peněžence. nebyla 2× nadšená, ale konečně mě po několika dnes přestala hryzat do… :D
69, 91 re: 42+79, re: 92:
ha! nerozhodně :)
DolceVita:
moje řeč .) jen ať žijou tyhlety mely! :)
Ruthie:
;)
to all:
tak kdo si tady dá tu STOVKU? ;)
lettek 96:
Sorry. Na toho pana professora původem z Maďarska jsem se podíval. Reagoval jsem a slušně vám poděkoval, ale můj příspěvek se neobjevil.
To se někdy (málokdy) stává, že příspěvek prý čeká na schválení a zařazení. Tak jsem čekal a čekal a furt nic.
Skoro jsem panu Zuketkovi o tom napsal, ale pak jsem si nebyl jist, jestli jsem od příspěvku, před tím, než jsem ho odeslal, „neodběhl“ na netu někam vedle a tím o příspěvek přišel.
No a posléze se mě to vytratilo ze zřeteli.
V každém případě se omlouvám za zklamání, které jsem vám způsobil. Bylo to nechtěně.
jednorožec: díky za obsáhlou a upřímnou odpověd :-).
a sem jenom jeden, netřeba použvat množný číslo., :-D
Viva molecular gastronomy !!!
já já já jenom já
Hurááááááááááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!áááááááááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!!
to sem si ale udělal radost,
,že mně ty blbůstky furt tak baví????????????
ad lost komentarius:
někdy se mi to tu stane, také se omlouvám, systém to pak schroustne a neřekne ani bů (je to trošku háklivý na některý slovíčka in ynglyš), takže jestli smoleno jest vlákno větší délky, doporučuji pojistit se třeba poznámkovým blokem, či alespoň šlemi :)
heheh, zdvořil jsem počkal a vyplatilo se, takový pěkný SMEČ :)))
ať žije náš pan Cuketkááááááááá,
děkuji nastotisíckrát,děkuji,děkuji
esli se mně k té dětinskosti přidá eště senilita,tak se snad rozbrečím a po…ám
69: už to nepij! (ať je to cokoliv!) :o)
a já bych všem návštěvníkům tohoto blogu pak po této úporné půtce vřele doporučil (pro lepší zažívání) shlédnout filmové dílo francouzsko/italské provenience „La Grande bouffe/La Grande abbuffata“ ............ ;-)
Dobrý večer přátelé dobrého jídla,
ano i já jsem byl s přáteli na večeři v „Degustatione“ a sám z vlastní vůle jsem se pro to rozhodl,nejsem žádný milionář jak píše Pixy -Vladan prostě jsem jen to chtěl zažít.O tom to tam je o zážitku a ne jen v jídle ale i ve víně ,to tady moc nezaznělo objevil jsem zde vína z „Nového vinařství“ konkrétně Asparagus a dodnes na tento zážitek velmi rád vzpomínám .Nevím proč zde Pixy píše o tom co nezažil nebo ano?-tak moc negativně .Já měl menu o 13 ti chodech a také jsem si na začátku říkal „jaké to bude?“ „budu to po třetím chodu vnímat?“ budu to schopen sníst?" ANO !!!.Každý chod byl prezentovám včetně popisu surovin a doporučení vína ,ale nebylo z toho nic nám násilně vnucováno.Nevím myslím si ,že takto virtuálně Vám to nemohu popsat ,ale jedl jsem už v mnoha restauracích a samozřejmě denně jím a tento typ je ona TňEŠNIČKA! ne ten zítřejší „smažák“který si v tom denním shonu budu muset někde k obědu dát.Pokud by to někdo chtěl popsat detailněji nějaký konkrétní bod bod mého „Bohéme“ stačí napsat na můj email.Nemám schopnost ,každý chod popsat jako pan Cuketka zde v textu.
I just can't make myself pay that kind of money, but everyone says it is wonderful. I can only dream of writing a blog post about this place.
Týýýjo..... Tak to muselo být něco!!!! ;-) a jak si se pak po tom všem cítil? …kdyžs to všechno zblajznul?
Ahoj Cuketko, ve zmíněné kuchařce (Aspoň Předpokládám) Paní Svobodové se u receptu na Telecí ořech (str. 152–152/viz link) vyskytuje/í jako doporučená příloha MAGRONY. Co to je? Nikde na internetu ani v Ottovi jsem neobjevil význam onoho slova. Tebe by to nezajimalo? ;-) Co takhle vyhlasit soutěž? Zde je link:
http://kucharka.axj.cz/…/152-153.jpg
V zimě vázal Matěj Reich
knihy, od jara do podzimu dělal úředn ho poln ho
hl dače, klemp ř Emanuel Plechner tloukl hřm.otně
proti škole, nedbaje vyučován , do plechu, když vy
klepával domovn roury, sklenář Filip Loewy u kláš
tera zaskl val okna, .obrazy a prodával nádob , jeho
konkurent Vogl v Židech byl i hodinářem, Katy Šál
ková vyráběla
zázvorové a vanilkové pečivo, též i
dorty a na velkonoce chvalně známé magrony.
Ahoj Cuketko,
odkaz na zaručeně pravou kuchařku M. Svobodové, je dostupný v národní knihovně na adrese: http://kramerius.nkp.cz/…Monograph.do?….
Pro prohlížení je potřeba nainstalovat speciální plugin.
Sam jsem byl pred casem v La Degustation a muzu potvrdit zazitek pana C. Sam jsem od prirody dosti mlsny clovek, ktery rad vari, ma rad dobre vino a diky sve praci ma moznost poznavat spoustu kvalitnich restauraci po svete. (to uvadim ne pro oslneni, ale pro to, ze si myslim, ze vim, o cem mluvim).
Vecer v teto restauraci byl pro mne nadhernym zazitkem vcetne suprove Klary Kollarove (skoda, ze jsem mel s sebou manzelku :-))
Zejmena mne dostala polevka – krem z cerstveho mladeho celeru – nic lepsiho jsem v zivote nejedl. Podle mne je to nyni v Ceske republice absolutni jednicka.
Dobry den, chtěl bych se zeptat na technologický postup pošírování ve vakuu. Mohl by mi to někdo vysvětlit? Děkuji
112: Najděte si něco o technice sous-vide. Ve zkratce jde o to, že se pokrm vloží do sáčku, odsaje se vzduch a sáček se uzavře. Potom se tepelně upravuje velmi dlouho při stálé relativně nízké teplotě, obvykle ve vodní lázni.