Ve varu — dal bych si kafe

Déšť nás ve Varech přimačkává do sedadel a pomyslně tak zkracuje intervaly mezi koukáním na filmy a doplňováním paliva venku. Ukrutně rád bych si tady dal dobrou kávu, ale zatím tuším spíše kavárenské peklo všude okolo. I tak mám ale pro vás tři nové zážitky!

Nebudu říkat tipy, protože ani z jednoho nemám žádnou extra radost, ale snad poslouží.

Tandoor

Dnes jsme na oběd vyzkoušeli indickou restauraci (ve dvoře z ulice I.P. Pavlova), která se na festival po organizační stránce připravila zcela rutinérsky. Přes oběd nabízí pouze pět jednoduchých jídel za ceny lehce přes stovku a všechno svoje úsilí směřují k plynulému a bleskovému servisu (jídlo jsme měli na stole snad do pěti minut).

Pravověrní fandové indické kuchyně budou v Tandooru nejspíš brblat, protože kuchyně (alespoň v průběhu festivalu) prošla silnou „hotovkizací“ s českými vlivy. V době naší návštěvy nepekli žádné placky a docela razantně utínali jakoukoliv poptávku za hranicí festivalového menu. Za běžných okolností bych vás tam neposílal, v průběhu festivalu může ale Tandoor jako rychlé bistro posloužit beze ztráty kytičky.

Už jsem měl cestu i okolo svérázného Punjabi Pizza. Po včerejší hardcore vložce na to ale zatím nemám dost odvahy.

Magic Mirrors

Tuhle festivalovou atrakci (a.k.a. „secesní sametový prostor“) najdete kousek stranou na nábřeží Jana Palacha. Kuchyni cateringového kabaretu tu má na starosti Filip Sajler z Kluků v akci. Sám o sobě je to poměrně odvážný koncept, protože rozjet tak velkou restauraci s obsluhou téměř na zelené louce a za pár dní určitě není legrace.

My jsme to pocítili hlavně na zmateném servisu, kdy jsem se zasekávali téměř na všech stupních návštěvy počínaje elementárním uvítáním a uvedením ke stolu. Přes dvacet minut k aperitivu prostě nepovažuji za dobré skóre. Obzvlášť, když na baru pozorujete hned několik paralyzovaných číšníků ve stádiu srny ve světlometech a vedle toho hosty, kteří se buď otáčejí ve dveřích nebo se usazují sami. Dalo by se v tom šťourat víc, ale třeba se jim tu nervozitu a nesehranost podaří do konce festivalu setřást.

V Mirrors jsem mimo jiné ochutnal poctivý hovězí vývar s knedlíčky (teplé mňam) a taky telecí řízek. Na můj vkus měl lehce anemický trojobal a o kus víc vysušené maso, než bych si přál. Vyvažoval to povedený bramborový salát v lehkém vídeňském stylu (bez kupy majonézy). Risknul jsem i čokoládové profiterolky s krémem. Určitě by obstály někde při rautu na míse, jako plnohodnotný dezert na konci jídla ale ne.

Vzhledem k cenám (hlavní jídla přes 300 Kč) mělo jídlo asi hodně podržet prostředí a jméno šéfkuchaře. Na mě to ale hlavně kvůli kiksům v servisu a cigaretovému kouře okolo moc nezafungovalo. Třeba budete mít větší štěstí. Šéfkuchař Sajler se evidentně snaží a v průběhu jídla obchází i non-VIP stoly. Budu moc rád, když se podělíte o své zážitky.

Sladký život

Dnes jsem konečně nabral pár vzorků ze sladkého krámku na rohu Moskevské a Dr. Bechera, kde najdete pralinky a čokoládové výrobky na váhu. I když z belgické čokolády, tak přeci jen spíše blíž českému standardu. Přesto jsem s chutí zchroustal čokoládu se surovými kakaovými boby z jejich vlastní výroby. Ostatní věci mi přišly chuťově nevyvážené nebo přeslazené. Kdo by ale ve Varech hledal pařížského chocolatiera, že jo… ;)

Už třetí den marně hledám dobrou kávu. Zatím nejblíž je pohodový bar v Aeroportu (na titulce), kde se dá s přimhouřeným očkem lupnout po espressu. S technikou přípravy trochu bojují, ale alespoň mají jako základ čerstvou kávu z malé pražské pražírny Coffee Source. Lepší jsem zatím nenašel.

pan Cuketka 3. července 2011

V rubrice Zápisník

Témata: karlovy vary, kviff