Buchtičky se šodó – Cuketka 1:2

Přesto, že tenhle článek není zrovna nejlepší reklamou tomu skvělému žloutkovému krému, který jsem napsala na své stránky, gratuluji k labužnickému požitku a tiše ho závidím. My už jsme totiž dávno dojedli i tu poslední buchtičku a vyškrábali poslední zbyteček krému…

Cuketko, v tvém případě se teda opravdu nebojím :-)

Prý pomůže okamžité ponoření hrnce do dřezu plného ledově chladné vody a zuřivé šlehání, ale jen pokud není příliš pozdě a pokud máš ten dřez předem připravený pro případy, že ti někdo neohlášeně zavolá. Jo, a v nejhorším se v tom dřezu dá utopit i ten mobil :-)

Sražený krém se dá zachránit tím, že se ihned přeleje do mixéru a rozmixuje se. Takto jsem úspěšně zachraňovala směs na zmrzlinu.

a co třeba toto: zabaglione-sabayon-šodó?

p.cuketko> jiste ze _po_ 22.oo zakazat … jsem jenom slaby a chybujici clovicek, mate alespon priblizne predstavu o tom, co to dela s mym metabolismem a rucickou osobni vahy?! :-]]] a krom toho o 1/2noci je velmi zlozite zacit varit neco, co je rozpocitane na 2–3 hodiny prace :-/

ano, kreolske chaudeau nebo chodo, se dělá nejčastěji z kondenz.mléka a řekla bych, že naše šodó vzniklo z tohoto chodo.

Ježíši, pane Cuketko, to tedy gratuluji a vůbec tak všechno! Ani mě v tom fofru a zamyšlení nenapadlo nutit Vám, že nemusíte případně mordovat celé půlkilo :). O to však zlatější řád za statečnost :). Pečení v plynové troubě jsem vždycky zbožňovala, nastavování teploty pohledem, poslechem a kontrola jejího dosažení neudržením ruky na dvířkách, hotová alchymie :)). Teď mám moderní potvoru, co je chytřejší jak já, to taky není úplně ideální poměr. O víkendu jsem se pokoušela o zmiňovanou (v původním komentáři) bábovku z vaječného koňaku (uznejte mi prosím alespoň částečnou tematickou souvislost), vzhledem ke kombinaci neznámý recept a neznámá forma, no.. neprobíhalo to tak docela optimálně :)). Ovšem jedlé to je!
Flo bych ráda ujistila, že reklama na její pravý vanilkový krém je účinná, hned si ukládám do paměti, kam si pro něj zase přijít :).
PS. A těší mě, že se ve Vás vylíhl další příznivce vinné pěny :).

Teda vy mi dáváte!Ve středu putování za buchtičkami absolutně nestíhám, ale o víkendu se do nich snad i pustím.No, ale na druhou stranu, budu uprostřed pečení cukroví, tak bych byla přeslazená.Asi zvolím nějakou tu flákotu.Ale vím o nich, vím o nich!
BTW: pan C. by si zasloužil ňád Zlaté Cuketky…
…za statečnost a odvahu!
Anglický krém či vanilkový krém většinou dělám ve vodní lázni.Ještě mi teď přišel na mysl bavorský krém?

Buchtičky s krémem či šodó jsou mým pondělním přízrakem :-) Až se podívám sem či onam, vypadají báječně. Záhadné šodó se objevuje v kuchařkách již před M.D.Rettigovou – náhodou jednu hodně potrhanou (v té už se snad ani listovat nedá) mám. A co jsem zjistila? Nic nového, jen to, že VINNÁ PĚNA u nás známá jako ŠODÓ. V Itálii jí říkají ZABAIONE, ve Francii SABAYON. Příprava je vždy táž, liší se jen v použité tekutině. Přidává se pro danou oblast typické víno (v mé staré české kuchařce „rakouské bílé víno“) nebo likér (Marsala, Sherry). Závěr je ten, že jeden jediný „správný“ recept na šodó existovat nebude :-) Jsme zase na začátku, ale buchtičky s krémem (ať už je to vanilkový nebo nějaké to šodó) jsou prostě úžasné !!! :-)

Do šodó zkuste místo vína šampaňské (dobrý sekt bude stačit :-)

chaudeau (výsl.šodó) se také fr. nazývá Lait de poule, což je česky Ptačí mléko což je velmi tekutý vanilkový krém. No prostě je to celé zamotané!
Určitě kvůli tomu nebudu ani spát, tak ať to někdo kouká rozlousknout!!

Major Milčák: nešlo by ještě jednou někde začenichat a vyčenichat jak je to s tím původem ŠODÓ???????????

Další pátrací akce objasňuje dokonce samotný název Zabaglione :-)

Vítězné tažení tiramisu, italského dezertu, světem nemá co do rozsahu a rychlosti obdoby. Výraz „tiramisu“ znamená v italštině doslova „pozvedni mě“, neboť je přes svoji zdánlivou lehkost skutečnou kalorickou bombou.
Ale zatímco lahůdka vznikla maximálně před 15 nebo 20 lety, původ jedné z jejích tradičních surovin – krému Zabaglione – nás zavede mnohem hlouběji do historie. Koncem 15. století byl čestným korouhevníkem města Orvieta vojevůdce Paolo Baglioni řečený „Zván Bajoun“.
Při jedné z četných bitev oblehl pevnost Scandiano a kázal vojskům získat potraviny na venkovských farmách. Nebylo příliš z čeho vybírat, obilí i dobytek bylo ukryto v pevnosti. Vojáci tak přinesli jen vajíčka, víno, med a bylinky.
„Zván Bajoun“ nechal vše uvařit dohromady do jakési sladké vaječné polévky a druhý den se obránci pevnosti nestačili divit: energií překypující vojsko generála Bajouna dosáhlo drtivého vítězství. Vaječný krém získal jméno po vojevůdci a základ dnes tolik populárního tiramisu – Zabayone, Zabaglione či Sabayon – byl na světě.
................
tak a už ty sladké starosti pouštím z hlavy a nechť pátrá po dalších podrobnostech šodó zase někdo jiný :-)

Jsem naslano…tímhle jídlem by mi nikdo radost neudělal, i když bych asi byla slušná…) a trošku bych uždibla, ale pak bych ihned utíkala do prvního bistra na pořádnou porci gulášové polívky!!!:)

Divkozeno: uz jsem se bala, ze jsem jedina cerna vrana, co povazuje buchticky se sodo za takovou spis nutnou neprijemnost, spojenou s detstvim… Ale kdyz to tady tak ctu, tak bych taky uzdibla :)

jednorožec: to je něco jako fr. Pain perdu ;-)

Dívkožena, Perchta, Jednorožec – Jdu s vámi :-)))

Jednorožec. semlbába, zemlbába neboli žemlovka: krajíčky veky, tvaroh, jablíčka, rozinky, med či cukr, citronová š´táva, možno i tuzemáček.Zapéci, posypat moučkovým vanilkovým cukrem.jest na programu naší jídelny ve čtvrtek!!!!
Když už jsme u toho, co takhle chudí rytíři, he?:)))) Ad gulášovka: jdu s vámi, směr bistro – pochodééém v chod!
pane vrchní: k té gulášovce čerstvou houstičku a jedno malé pivečko!

No a to ještě zítra otevírají cukrárnu u Erharta :-). Já se snad letos na to vánoční cukroví vykašlu… V sobotu jsme se navíc jeli podívat na německé vánoční trhy do Drážďan a nakoupili spoustu norimberských perníčků. Teď kolem Mikuláše je to nejlepší sezonní svačinka, zvlášť když se kombinuje s malými voňavými a šťavnatými klementinkami, jaké v téhle době bývají (ale zatím jsem na ně nenarazila).

Pokroutka + Jednorožec: no my nejraději chudé rytíře hezky z plátků veky, pospojovaných nejlépe přislazeným a dobře orumovaným tvarohem s rozinkami a vanilkou.Případně možno použít též marmeládu.Obalit a osmažit.Také je dobré ještě to celé rychle smočit v mléce.
Mám recept z Krkonošské kuchařky(nejen), takže by to k tomu Německu i směřovat mohlo.
Hm, když jsme u toho šodo a vanilkového krému (ať neodbíhám zcela od původního tématu)…spojit veku dohusta vymíchaným krémem by také nebylo marné.To by ovšem už rozhodně nebyli chudí rytíři!!!:))))
Vimaana1: nojo, na oříšky v žemlovce jsem zabudla.:))))Ty tam musí být.A máslíčko.:))

No s kamaradem se chystame vyrazit tam, kde to mame nejblize (U Vodarny), takze pripadne poreferuji (a nebudu-li zbabely, tak treba i vyfotim :o).

Hlásím naprostý úspěch s panettone politým šodó (šodém?). Jako vhodnější ke konzumaci než polít krajíce na talíři se ukázalo spíš servírovat šodó v nezávislých miskách/pohárech a účinkující si ručně namáčeli jednotlivá sousta.
Tato exhibice mi zajistila prvenství na piedestalu potencionálích snach italské tchyně!

ahojky, budu poprvé zkoušet zde vychvalující návody na buchtičky, už se těším, ale chtěla bych to zkusit i vanilkovým krémem od Flo a nějak se mi to nedaří zobrazit (jsou tam anglické nesmysly), pravděpodobně ten recept asi byl stažen a nebo nevím. tak zkusím šodó. Je možnost to opět dát na net a pro sichr je možné mi jej poslat ještě na meil – vera.ka@seznam.cz. Prosím,tak se zatím mějte a pak dám vědět jestli se to povedlo a jaký byl úspěch u rodiny

Autor Cuketka se mýlí, nebo nehledal na Internetu slovo chaudeau, tak by se dověděl např. že Chaudeau je recept z Antil (Guadeloupu) na hladký mastný desert (viz dál ve francouzštině):
Onctueux dessert, qui ressemble à une crème anglaise, un peu particulière, est très souvent proposée en Guadeloupe lors des repas de première communion.

Tak jsem udělala v neděli šodo podle Vašeho receptu, pane Cuketko. Bylo by bývalo super, kdybych „šťávu z citronu“ nepochopila tak, že mám citron vymačkat celý (a nebyl z nejmenších…). Pak už jsem jen stála nad kastrůlkem s pěnou a přidávala hrsti moučkového cukru… No, musím uznat, že chlapi byli stateční, se zkřivenými hubičkami se dušovali, že je to dobrý, i když ve školce to vaří jinak… Takže příště tak maximálně 2× stříknout?