Finské poklady II. – restaurace

Toto je cestovatelské okénko moderního primitiva z Česka, který se rozhodl v krátkém časovém rozmezí vyžrat to nejlepší z finské fauny a flóry. Necestoval, nelovil, nesbíral – seděl na zadku a jedl, co mu nosili! Zkrátka a dobře pan Cuketka v Helsinkách…

Druhý díl mých cestopisných poznámek z Helsinek. Předem se omlouvám, že se článek tak nabobtnal, ale jakékoliv krácení bylo vyloučeno. Klidně si ho dejte na víckrát, myslím že to vůbec neuškodí. Navíc chystám ještě minimálně další dva díly – dovezené produkty a tržnice!

Propagace finské kultury a Helsinki menu

Finové jsou geniální a jejich propagace a prezentace finského gastronomického bohatství je přímo ukázková! Finové, na rozdíl od nás, mají v tom, co je jejich autentická kuchyně dokonale jasno a hrdě to prezentují. Pro cizince vybudovali prezentaci Taste of Finland, na které se můžete se vším detailně seznámit. Doporučuji!

Na celé stránky jsem narazil až později, poprvé jsem totiž zachytil pouze jednu z jejich aktivit – Helsinki menu. Zastřešující organizace Finfood vybírá pro všechny regiony a důležitá města restaurace, ve kterých jsou za jasných podmínek nabízena degustační menu obsahující typické speciality. Zní to složitě (a zaručeně i organizace musela být pekelná!), ale je to ohromně blbuvzdorné!!! Finfood a spolupracující restaurace prostě pro každý region vyberou to hlavní, co stojí za to ochutnat. Přidají k tomu garanci kvality, jednotnou reklamu a označení na jídelních lístcích. Natvrdlý turista (= cuketka) pak už jen vybere z adresáře, dorazí na místo a zabodne prstík na menu s trojzubcem (logo celé akce) a baští (= obohacuje se kulturním dědictvím Finska).

Tato celostátní akce běží už několik let a například v Helsinkách vyhlašují na konec každé sezóny nejlepší Helsinki menu v tom kterém podniku. Tuším, že menu je ustálené po celý rok a vždy na začátku nové sezóny se vyberou nové podniky, které sestaví nová menu. Neříkal jsem už, že Finové jsou geniální??? Kéž bychom se něčeho podobného dočkali v Česku. ,)

Nyní přejdeme od teorie k praxi!

Restaurant Kuu

Jako první jde na řadu obrovská pecka v podobě Ravintola Kuu (ravintola = restaurace), které dávám minimálně 9/10. Vybral jsem ji ze seznamu Helisnki menu víceméně náhodně, podle internetu a taky podle ceny za menu. Kuu je trošku mimo centrum Helsinek (500 tis. obyvatel) a je to takový malý nenápadný podnik v lepší rezidenční čtvrti.

Personál z nás měl při vstupu trošku hrůzu, byli jsme bez rezervace, nevhodně oblečení, zmoklí a vůbec dvě takové typicky české slepice. I přesto se zachovali naprosto profesionálně, nekroutili bulvama a rovnou nás usadili k jednomu volnému dvojstolečku. Po celou dobu návštěvy byli ohromně fajn!

Objednávka byla jednoduchá, vybrali jsme dvě menu – již zmiňované Helsinki menu (36 euro) a druhé Kuun menu (38,50 euro), zřejmě menu podniku. K pití jsme si dali (já poprvé ve Finsku) pivo Lapin Kulta (4,70 euro) – opravdu s étericky prchavou až neviditelnou pěnou, jinak ale fajn. Dokonce mám pocit, že když se jim na tom pivu udělá pěna, jsou z toho mírně rozpačití :)

Helsinki menu začínalo okounem s bylinkami na syrovo (hrudka uprostřed) a šafránovou omáčkou (žluté šmouhy). K tomu ještě cihlička z nakládané ryby a v ní zapíchnutý sladký kreker z karamelizovaného chlebíku.

Bylo to fajn, ale tento předkrm jednoznačně rozválcovala tradiční polévka s lososem a žitným chlebem (Kuun menu). Najdete ji skoro v každém průvodci a já jsem moc rád, že jsem ji poprvé ochutnal právě v Kuu – fantasticky lehký, chutný, rozplývající se losos (obrovský kus), posazený v mléčné polévce s koprem a bramborama. Žitný chléb samozřejmě nezaostával a myslím, že mi navždy změnil vnímání žitného pečiva :) Opomněl jsem dodat, že před předkrmy přišla ošatka s pěti druhy finského chleba a talířek se soleným máslem. Teď si nadávám, že jsem tu ošatku nefotnul přímo. Byl to první finský chléb, který jsem ochutnal a opět jsem nenacházel slov…

Spanilá jízda pokračuje rolkou z candáta se zeleninkou a bramborovou kaší. Rolka měla bílý filet zvenčí, uvnitř pak plňka z rozsekaného rybího masa s koprem. K tomu báječná zeleninka (cuketka, mrkev, cibulka) v citronovém másle. Celá ta směs byla navíc použita pro ochucení kaše (kterou tímto vyhlašuji za cuketkovu kaši roku 2006). Neuvěřitelně dobré to bylo!

Následuje potenciální zlatý hřeb toho příspěvku – sobí filet s omáčkou z portského, s ochucenou kaší a s kroupama (obrázek také na titulce). Tento chod mi potvrdil, že se vyplatí cestovat a nacházet v sobě Bourdainovskou bestii! Sobí maso má texturu někde mezi svíčkovou a vepřovými játry, neuvěřitelně jemné červené maso, s chutí zvěřiny a hovězího. Musel jsem se přidržovat stolečku toto bylo na 11/10. Ihned odjeďte do Finska!!!! Nemusím snad ani popisovat dokonale sedící sladkou omáčku, opět ochucenou kaši (tady jsem bohužel zapomněl čím!) a lahodné kroupy. Hej, kroupy? Jo, kroupy!

U dezertů už jsem se trošku uklidnil – lehký vanilkový bavorský krém (puding) s rebarborou, všechno plovoucí v jahodové majdě.

Tady čokoládový dortík a záhadná zmrzlina z žlutých bobulek tyrni (obrázky). Nejsem si jist českým překladem (čtenáři napověděli – rakytník řešetlákový?), anglicky je to sea buckthorn. Tyrni je jeden z mnoha druhů pro nás exotických bobulí, které se sbírají hlavně na severu země. Marmeládám z nich věnuji celý jeden příspěvek, je to opravdu fascinující. Chuť je jemně natrpklá, skoro až zeleninová, kyselá, bobulkovitá. Z té zmrzliny jsme byli asi nejvíce perplex a všem našim chuťovým buňkám padaly miniaturní čelisti.

Kuu celkově – jedinečný zážitek na celý život, ukázkové uvedení do finské gastronomie a řada zápisů do mého ošoupaného notýsku chutí.

Jak vidíte na obrázku, který jsem fotil v centru Helsinek (stojíc na zamrzlém moři), neměl jsem moc pěkné počasí (+3 st. C., sníh s deštěm). Pojďme se rychle ohřát do dalšího podniku.

Lappi Restaurant

Když jsem do Helsinek vyrážel, řekl jsem si – bez bělokura se nevracím! Nejen bělokura, ale i průřez laponskou kuchyní nabízeli v restaurantu Lappi. Na rozdíl od předchozího Kuu si nás personál nezamiloval a tvářil se nakysle až odměřeně (pracovně = výraz tři dny starého plesnivého citrónu).

V Lapii provádějí jednu srandovní věc a sice, že se snaží nebohého turistu ohromit jídelním lístkem v jeho rodné řeči. A světe div se, našli tam jeden zaprášený český jídelňák i pro nás! Text pravděpodobně sestavil nějaký vykořeněný emigrant, nebo našinec přes zašuměnou telefonní linku, protože byl plný chyb a roztomilých přehmatů. Vůbec netuším jak to mělo zafungovat? :)

Menu jsme značně osekali, chtěli jsme si dát losa, bělokura, nějaký ten typický dezert a raději rychle vypadnout. Koukněte se na fotky interiéru. I když to vypadá na první pohled fajn, tak uvnitř je to ošuntělé a umělé ( i když je to většinou ze dřeva). Plus body dávám za přidělenou obsluhu – autentickou lepou Laponku v laponském kroji!

Na první fotce vidíte pečený losí hřbet s malinovou omáčkou a šťouchačkama (31,50 euro!). Ve srovnání se sobem je losí maso o úroveň níže, přišlo mi to jako mdlejší kančí maso a ne zrovna měkoučké. Omáčka byla fajn ale brambory úplně obyčejné, hraniční (viz Kuu!!!).

Nyní vzácná prsa bělokura upravený do závitků se slaninou, smetanovou omáčkou a rizotem z kuřátek (37 euro). Bělokur zklamal podobně jako los – obyčejné tužší drůbeží maso. Ani lovec, ani kuchař, ani cuketka a ani bělokur evidentně neměli dobrý den. Vše ovšem přímo zázračně zachránilo to nenápadné rizoto s krásně svítivě žlutými kuřátky (typické pro jižní Finsko). Naprostý zásah na komoru – intenzivní houbová vůně, lahodná mazlavá textura, neskutečná chuť. Od letoška sbírám jenom kuřátka!

Dezert – malinová pěna, borůvková zmrzlina a dvě maliny s mikrokaňkou omáčky z bílé čokolády (8,70 euro). Uspokojivé! Hlavně pěna pěnoucí :)

Druhý je úplně jako vystřižený z turistického průvodce – zvláštní laponský sýr leipäjuustoa se smetanovou omáčkou se skořicí a džemem ze žlutých malin (arktický druh moruší, 8,70 euro). Hodně typické, ale nijak ohromující – omáčka byla navíc šíleně vodnatá. K sýru i k džemu z morušek se ještě dostanu v dalším díle, o nic nepřijdete.

Celkově na nás Lappi působilo jako předražená past na turisty, kde se neobtěžují přinést ani kůrku chleba navíc. Nebyl jsem nadšený, nedoporučuji…, ALE MĚL JSEM KONEČNĚ TOHO ZATRACENÉHO BĚLOKURA!!!

Café Ursula

Café Ursula byla označena jako horký tip nejen v průvodci Marco Polo, ale i ve většině dalších zdrojů. V době naší návštěvy však bylo beznadějně zavřeno, sněhem zapadáno a nekompromisně nepohostinno. Jejich „famous shrimp sandwich“ a prosluněnou vyhlídku si tedy nechávám pro příště :)

Karelia

Další vtipný tip z průvodce Marco Polo Finsko byla finsko-karelská restaurace Karelia, ze které se nakonec vylíhnul klasický „komunistický“ multifunkční kulturák v zapadlé rezidenční čtvrti! Zapadli jsme naprosto ukázkově, neboť na místě právě probíhal výroční sjezd finských sběratelů známek! K naší značné dezorientaci navíc přispěla právě probíhající obědová pauza a desítky pocupitávajících delegátů v důchodovém věku.

Jídlo jsme ale nakonec našli v podobě „all-you-can“ eat bufetu (tužím že za 10 euro). Nevím jestli to byla autentická karelská kuchyně (obdoba ruské kuch.), každopádně to pro nás byla dost sranda a byli jsme z místního prostředí úplně vyjevení. Na talíři vidíte „karelský guláš“, kousek zapékané ryby, obligátní brusinky, červenou řepu, chlebík a kvašené okurky. K pití karelské pivo, sladký kvas a tradiční řídká a kyselá finská káva.

Kappeli

Jeden z nejznámějších a nejstarších (1867) zavedených podniků v Helsinkách, oblíbené místo pro setkávání umělců a podobné havěti. Je úplně v centru, uprostřed kolonády/parku/náměstí Espalandi, kde na sebe nekompromisně strhává pozornost. Kappeli je totiž nádherná!!! Hlavně v noci :)

Podívali jsme se tam těsně před mým odletem, což bylo asi kolem dvanácté, kdy měla otvírat hlavní restaurace. Chvíli předtím jsem proseděli v její rušné kavárně, kde byly docela překvapivě příjemné ceny, nabídka nápojů, svačin a jednoduchého menu dne (polévka). S úderem dvanácté jsme okamžitě vtrhli do restaurace, kde se nás ujala přísná, ale férová slečna Katrina (nebo Uršula, myslím že byla sadomasochistka, skautka nebo něco podobného). Teď si nadávám, že jsem docela idiot a nenafotil jsem vám celý interiér, bylo to strhující.

Na mou omluvu musím uvést, že jsem trpěl syndromem ve Finsku nazývaným KRAPULA (=kocovina) a tak jsem se dost dobře neorientoval. Předchozí rozlučková noc, kdy po pekelné domácí sauně s několika pivy, následovala dlouhá debata s tatínkem hostitelem, byla náročná. Pili jsme Koskenkorvu, mluvili finsky a ujišťovali jsme se navzájem o naší vzájemné lásce k Rusku. Klíčová slova byla – Dubček a tanky ,)

Zpět do Kappeli (kaple). Stejně jako v Kuu přišla vhod nabídka z šesti druhů chlebiku, plus máslo. Chléb naproto čerstvý, voňavý a stejně jako v Kuu zdarma! S finským chlebem bych chtěl mít jednou děti! Taky nám slečna Katrina poctivě nosila jednu karafu s vodou za druhou. Taky zdarma! To je na krapulu nejlepší.

Předkrm byl geniální, protože pokryl hned několik typických finských chuťovek. Vidíte za studena uzeného lososa, řez pečínky ze soba (úplně vlevo, to placaté), marinované rybky muikkuja (malinké, asi jako sardinky), tartar z hříbků (nevidíte, ale o nic jste nepřišli), marinovaná cibulka na kyselo (božská při krapule, trůní na vršku), sladký chlebík z červené řepy (hnědý čtvereček v popředí), marinovanou červenou řepu (také jest vidno) a ještě ochucený olivový olej. To vše za 11 euro a já smekám! Encyklopedie na talíři!

Toto je položka z menu označovaná jako klasika Kappeli – losí karbanátek se šťouchanými brambory, s omáčkou z červeného vína, s brusinkami (pekelně trpké) a s hráškem (18 euro). Tak jak to vypadá, tak nějak to i chutnalo – zkrátka klasika (karbanátek s kaší). Je vtipné, že ať ten karboš připravíte z jakéhokoliv tvora, tak jeho chuť má stále podobnou oběžnici :)))

Symbolické rozloučení v podobě gruntu všech gruntů – tradiční lososové polévky. Toto je obří porce za 14,50 euro, měli však i menší, předkrmovou za 9 euro. Losos nebyl tak nepolapitelně rozplývavý jako v Kuu (viz výše), za to ho bylo asi půl kila a celá polévka byla o něco silněji ochucená. Finská polévka s lososem je droga. Je vám jedno, že je venku mínus padesát, že vám zamrzli psi a že vám beznadějně zapadává chatka sněhem. Máte tu polévku a to je všechno, co potřebujete!

Jak vidíte, Finsko nezklamalo a připravilo mi několik nezapomenutelných zážitků. Mám sto tisíc chutí vypravit se tam znovu. Příště třeba kousek vedle do Švédska nebo Norska. Cuketkův cestovatelský démon byl na chvíli uchlácholen. Kdo ví, na jak dlouho. :)

Související články

Pokud máte stále ještě chuť číst, nebo alespoň mlsně mžourat na obrázky – následují další cestovatelské články:

• Finské poklady I. – chléb a smetana
• 33 švýcarských jednohubek pana Cuketky
• Pan Cuketka na cestách: Zaragoza I.
• Pan Cuketka na cestách: Zaragoza II.
• Pan Cuketka na cestách: Barcelona
• Pan Cuketka na cestách: Restaurace pro nevidomé Blindekuh Zürich

pan Cuketka 25. března 2007

V rubrice Recenze podniků,Zápisník