Hledat
Ovocná amnézie
Z archivu
Avokádo, liči nebo jánevim třeba papája. Všichni asi víme, jak chutnají. Co tak ale oskeruše, mišpule nebo třeba kdoule? To už bude horší, co? Jo? Vůbec mě to nepřekvapuje! ;)
Lokální tropy, exotická Morava
O tom, co jsou pro nás lokální (to jest dostupné, známé a používané) potraviny, totiž už dávno nerozhoduje geografická příslušnost. Moderní konzument považuje za lokální to, co může narvat do nákupního košíku. Už dlouho pro nás potraviny nerostou na poli, ale v obchodech. Tomu odpovídá i naše kuchyně.
Stejně se obrací i pojem exotika. Jak jinak byste označili ovoce, u kterého nevíte, jak vypadá, jak chutná a v obchodě (na „vašem poli“) ho neuvidíte, jak je rok dlouhý. Abyste se s ním seznámili, musíte vyrazit do muzea nebo vám ho někdo ukáže v historické knížce.
Před sto lety by byla řeč o banánu nebo o mangu. Dnes už to klidně mohou být staré a netypické odrůdy broskví, jablek nebo ještě neznámější mišpule nebo jeřabiny oskeruše.
Přeháním? Tak se chvíli zamyslete. Na konci článku si můžete udělat malý test, který vám řekne, co je pro vás opravdová exotika.
Festival zapomenutého ovoce
Tohle všechno (a ještě víc!) mi vířilo hlavou po návratu ze slavnosti Oskerušobraní na Salaši Travičná v Tvarožné Lhotě.
Každoročního poctu vzácnému ovoci a jeho festival tam pořádá už poněkolikáté INEX – Sdružení dobrovolných aktivit v čele s neúnavným propagátorem slovácké kultury Vítkem Hrdouškem.
Na programu byly ochutnávky oskerušek a výrobků z nich, mimo jiné i pálenky oskerušovice. Stromky jeřábů jste si mohli prohlédnout i zakoupit. V soutěži Královna oskeruší 2009 se zase vybíral nejkrásnější strom v kraji.
Oskeruše
O jeřábu oskeruše se říká, že je krajinotvorný. Myslí se tím ale, že je prostě obrovský a naprosto nepřehlédnutelný. Prý trvá několik let, než pořádně zaplodí, když ale začne, může to být až jedna tuna oskerušek za sezónu! Já si koupil hned dvě sazenice, tak uvidíme, kterou pražskou čtvrť tyhle roztomilé jeřabinky zaplaví… ;)
V Tvarožné Lhotě to se záchranou oskeruší myslí vážně, a tak pravidelné akce doplňuje i muzeum oskeruší s naučnou stezkou. Lidé z okolí se prostě nechtějí smířit s tím, že jejich oskeruška je v Česku exotická, a chtějí jí vrátit lokální charakter.
Krom toho, že pořád nevím, jestli se má psát správně jako oskeruše nebo oskoruše, je samotný plod dosti záhadný sám o sobě. Ideálního stupně zralosti totiž dosahuje až po mírném uhniličení, kdy plod úplně změkne a zesládne (jinak je trpký).
Nejí se tedy ty krásně vybarvené kuličky s barvou jablíčka, ale až ty ošklivě hnědé a nepohledné bambule. Světlá krémovitá dužina připomíná něco mezi hruškou a přezrálým jablkem. Dokonce i podobně chutná.
Alespoň podle dostupných receptů s oskeruškami se největší oblibě těší jako marmeláda, pálenka, víno nebo likér. Dá se ale použít i při pečení jako jiné ovoce nebo se suší a mele podobně jako hrušky na pracharandu.
Osobně bych se nejraději pomlel na pracharandu sám, a to při pouhém pití oskerušovice nebo macerátu (oskerušky v pálence). Obojí si v chuťové paměti odnáším natrvalo… ;)
Výstavka
Oskerušky ale nebyly jedinou hvězdou slavností. To, co mě dostalo možná ještě víc, byla živá výstavka místních zapomenutých ovocných odrůd.
Na salaš se sjelo několik starých pěstitelů, kteří na svých zahradách udržují už dávno zapomenuté odrůdy. Takoví nenápadní dědulové to byli a to, co vyložili ze svých tašek, mě naprosto odrovnalo. Třeba vás to odrovná taky.
Krásně žluté špendlíky a blankytně modré kulovačky. Chlupaté mišpule a kdoule. Hrušky krvavky, které na řezu opravdu krvácejí. Rudý dřín a hloh. Menší, zato nesmírně aromatické vinohradnické broskve.
A potom asi dvacet starých odrůd jablek. Citronka, vrbialka, strymka. Taky jadernička, hedvábné pozdní a červené tvrdé. U několika dalších byly na papírku u jména jenom otazníky.
Otazníky
Kulturní šok, vlastní nedovzdělanost nebo ovocná amnézie? Nevím jistě. Každopádně mě návštěva oskerušobraní zároveň potěšila a taky trochu vystrašila. Spousta nového objevena, spousta neznámého stále k objevování.
Moc by mě zajímalo, jak to vnímáte vy. Jestli chcete, udělejte si se mnou takový malý test. Projeďte si tady všechny obrázky ovoce (je jich 8) a spočítejte si, u kolika z nich víte, jak vybrané ovoce chutná. Nejde mi o to, jestli ho poznáte, ale jestli si opravdu pamatujete, jak chutná… ;)
Výsledky, prosím, napište do komentářů.
Máte taky ovocnou amnézii?
Reklama
Komentáře
sakra, tohle mi úplně uniklo! Doufám, že se ti líbila muzika Martina Minkse, co máš na fotce – už kvůli ní bych tam bejval jel!
Pokud jde o anketní otázku, u většiny fotek si nepamatuju, že bych to ovoce vůbec kdy chutnal, hanba. Další důvod vyjet příště do Tvarožné a oblíznout to tam všechno naráz :o)
Staré druhy a odrůdy nejsou zapomenuté, jsou lidé, kteří se jimi stále zabývají, viz odkaz:
http://www.gengel.webzdarma.cz/index.htm
Pokud jde o mišpule, dva stromy rostou v Praze na Malé Straně ve Vojanových sadech, ale plody ještě budou tvrdé, musí je přejít mráz. Prý se z nich dělá marmeláda, snad ve Francii a v Anglii. Některá zahradnictví mišpuli v sortimentu mají, ale bývá rychle vyprodaná.
Vím, jak chutná hloh. Vím, jak voní kdoule. Na mišpule se půjdu aspoň podívat ;-), díky baobabe za info. To modrý zmuchlaný vypadá jako mrazem přešlé trnky. Ty broskve míval na zahradě můj děda, jestli to teda byly ony. Vypadaly stejně, voněly a chutnaly opojně. A děsně moc mě zajímá, jak chutnají ty upíří hrušky!!! Vidím je, btw, poprvé v životě.
A co takhle moruše, dřín nebo zimolez? Mrkněte zde http://www.stareodrudy.org/ – já tam našel např. jablko Matčino, které jsme kdysi měli na zahradě.
Vybavuju si špendlíky a kdouli, která rostla cestou do školy a kterou jsme se neúspěšně snažili jíst syrovou. Krvavé hrušky teda taky vidím prvně v životě. Jinak zánik starých odrůd nebo jejich nedostupnost mě štve nejvíc u jablek, které chutnají hrozně univerzálně – delicius a pak velmi podobné chutě cca čtyř červených druhů, co jsou v supermarketech (bývá to spartan, reneta, gala, gloster). Kdysi jsme se snažili koupit starou odrůdu (tužím že koženáče) v pěstitelské stanici Holovousy, ale tehdy jí odmítli prodat, s tím že staré stromy na zahradách dožívají a jaképak jejich další šíření, kvůli chorobám a kdesi cosi. Proto vypadá moc zajímavě Richardův odkaz (matčino jablko jsme vázali na stromeček vždy na Vánoce..). Mimochodem mívali jsme kdysi na zahradě jabloň, nikdo nevěděl, co je to za odrůdu, jablíčka byla malá strupatá, ale chuť výjimečná – nenapodobitelná. Strom je už pryč, už se toho asi nikdy znova nedopídím, ale tu chuť si budu pamatovat nejspíš pořád.
é, oprava, na stromeček jsme dávali panenské, Matčino by strhlo větvičku :)
Špendlíky nám rostou na zahradě. Je to s nimi vždy tak, že pořád dozrávají a dozrávají a jednoho dne jsou najednou všechny zralé a začínají padat. Během pár dní je po nich, co se nesní hned, je pryč.
Jinak ad 4 – moruše se dají „nakrást“ různě po Praze v parcích. Třeba v Grébovce rostou černé i bílé a z jedné školní zahrady ve Vršovicích (v Žitomírské ulici) padají vždy po uzrání přes plot na chodník.
Oskeruše jsem ochutnala letos poprvé, byly ze Strážnice. Mám z nich čaj, koupený tamtéž. Mišpule ve Vojankách, moruše si pamatuji z chorvatských promenád. U babičky rostou strymky, koženáče a ještě malinová jablka (myslím, že jim tak říkala). Dají se vyleštit do naprosto zářivé červené barvy, jsou menší a když se do nich kousne, v bílé dužnině jsou červené žilky.
Moruše je ještě taky v Kavkazské ve Vršovicích před poliklinikou:)
No ochutnal jsem dost věcíz toho, co tu je a taky z toho, co tu není. U všeho je nějaký důvod, proč se to přestane používat. Nebo snad někdo touží po strýmce? :o)
Trochu si přisadím na pražskou notu. Moruše, ty jsou volně k nalezení i najezení kolem Thomayrovy nemocnice v Krči, jsou osázeny kolem hlavní brány na obě strany plotu.
Špendlíky pak potkávám rostoucí a plodící kolem ulic Durychova a Štúrova o pár mětrů výše na nemocnicí. Letos ty keře taky dozrávaly a dozrávaly, až najednou plody opadaly všechny najednou. Toliko poznatky z blízkého okolí.
Co jsem vygooglila, a závěr vypadají zajímavě ty publikace os tarých odrůdách.
http://www.gengel.webzdarma.cz/…i/hlavni.htm
Ještě k moruším, tentokrát v Brně – dva stromy jsou pod Špilberkem u dětského hřiště na Pellicově.
Z vyobrazených jsem nechutnala žádné, ale chuťové pohárky si moc dobře pamatují na jablka utržené ze stromu sousedovy zahrady, jablko a hrušku ze starého sadu u lesa… Jak se co jmenovalo, nevím, ale s univerzálním supermarketem se to vůbec nedá srovnat. Jenom o tom píšu a už mám pusu plnou slin:)
A ještě jedna jazyková zajímavost z googlu…kdoule daly světu slovo marmeláda: In Portuguese, according to the root of the word, which is marmelo, „quince“, marmelada is a preserve made from quinces
Krásný článek, ještě lepší byly zážitky naživo. Kuci, teď už nám zbývá jen se tou oskerušovicí pořádně namazat…
Sklenička:
tak tu hudbu jsem uplně zazdil ;) fotku jsem pořídil snad jen kvůli té huslistce :) příště (na jaře na slavností oskeruší) salaš travičnou vyhledej. velké množství výmluv v podobě vinařství po cestě je hromada ;)))
baobab:
podle mě zapomenuté jsou. pokud je ovoce v muzeu a ne v regálu ovozelu co jiného si o tom myslet?
za odkaz na gengel děkuji, linoval jsem ho tady už v roce 2006:
http://www.cuketka.cz/?p=78
když se tyhle položky z encyklopedie objeví přímo před vámi, je to o dost něcojiného ;)
za tip mišpule děkuji také, musím se na ně podívat. v praze vím o kdouloních (ale s menšími a nechlupatými plody) a o moruších :) spousta věcí ale určitě bude ve stromovce a v botanické zahradě. dostal sjem tip i na jednu oskeruši, ale musím si ji nejprvve ověřit!
L.A.:
do modrý zmuchalný jsou švestky „kulovačky“ ;) takový menší, kulatý tvar a naprosto šílená barva. voněly taky úžasně!
na upíří hrušky jsem taky čuměl. vypadalo toopravdu jako malé skrvnky krve na řezu. prý to začne až s vystavením vzduchu.. moc zajímavé. osobně jsem se ale nejvíc zamiloval do těch vinohradnických broskví – ta vůně byla nepopsatelná! .)
Richard:
dřín tam měli taky, a dokonce zněj prodávali hotovou marmeládu. za ten odkaz děkuju moc, o tomhle jsem tedy nevěděl! :)
ChilliJulie:
taktak ;) ale až nám ji žufánek doltačí :) nebo až bude kupmá mršula :)
jinak děkuji všem za všechny možné tipy na staré odrůdy v praze, komu se bude chtít může vkládat svoje tipy do google mapy, kterou jsem k tomu vytvořil:
Mapa starých odrůd
Stačí mít účet google, být příhlášený a kliknout na „upravit“ a poté můžete do mapy zapíchávat vlaječky s lokalitou a názvem odrůdy :)
Švestky „kulovačky“! Tyhle potvory mi pěkně daly zabrat před týdnem na Moravě, konkrétně u Mikulova. Moravácí mi tvrdili, že jsou to trnky. Já jim tvrdila, že trnka je keř a plody tedy znám, roste mi to na Šumavě. Nakonec nás rozsoudil jeden kamarád z party, že to je starý druh švestky a on z něj pálí :-). Na chuť to bylo něco mezi švestkou a špendlíkem. Špendlíky na Šumavě mám a vzala bych na ty mrchy rozlejzací krumpáč.
Moc pěkný! Takových krásných chutí na objevení u bez nutnosti importu zpoza oceánu :) Špendlíky bylo moje nejoblíbenější ovoce u babičky na zahradě. A hloh, i když na něj všude koukám, jsem ještě nikdy neochutnal. Dřín je moc zajímavý, ať už jen tak, nebo v podobě alkoholu :o) U moruší jsem neodolal a ochutnával cestou do práce, to plody jsou neuvěřitelně odolné a ještě teď jsou vidět mazance na chodníku. I v Praze rostou kupy těhle zajímavostí, dá se na ně narazit i v podstatě v centru :o)
Pro brňáky: překvapivě dost moruší roste v areálu VFU na Palackého a pak cestou nahoru na Chodské (ještě jsem letos vypozorovala dva exempláře na zastávce Anthropos, hned pod hodinama). Mišpule máme na zahradě na Jurance, takže kdyby byl zájem, někdy v listopadu (po zámrzu) budou, můžete si přijít natrhat.
kolegyne chtela spachat kulinarskou sebevrazdu varenim plodu kdoulovce – je to okrasna drevina, ma krasne cervene kvety a plody opravdu voni jako kdoule. <byly jsme nadsene, ze mame v zahrade kdoule, ale on to byl jen kdoulovec. Ale ten je pry do pradla lepsi nez skutecna kdoule. Takze z marmelady zas nic nebude.
Spendliky rostou snad u kazde cesty a nejlepsi jsou proste do pusy – pecka nejde esteticky odpreparovat, takze na vareni nepouzitelne. Navic stejne jako moruse proste nemaji skoro zadnou chut.
Ja aspon delam marmeladu a stavu z plodu bezinek; ty maji chut.
Co jsou to špendlíky? To je mirabelka nancyská nebo něco jiného? Taková jako malá žlutá švestka? A co myrobalán? V Praze je jich plno kolem letiště, jsou červené, kulovité, menší než švestka a větší než třešeň…
Ad David 10: Svět je chudší, když něco zmizí, ne? A neptej se, komu zvoní hrana.
Já naopak znám spoustu věcí, které, když by zmizely, by to svět významně obohatilo ;)
Cestou od přívozu v Podhoří směrem do ZOO (nebo do Botanické zahrady) má zemědělská univerzita zahradnické políčko a v něm spoustu ovocných dřevin. Podél plotu a přes něj roste několik kdoulí (ty vypadají jak chlupaté hrušky a pravidelně je nějací neznalci trhají nakousnou a odhodí), mišpulí a jsou tam za plotem i dřínky a dkovíco ještě. Mlsně nakukuji, kdykoliv jdu okolo. Asi tam budou i staré odrůdy peckovin. A obrbílá moruše je u vstupu do botanické zahrady. Letos odpočívala a moc neplodila, zato loni…
Ad špendlíky – doporučuji zkusit vyrobit rosol – tj rozvařit ve vodě a až pak procedit přes cedník, přidat cukr a želírku. Chuť je lehce nakyslá (kupodivu) a jde přidávat i k masu. A hlavně, nemusí se odpeckovávat :))
Dá se z kdoulí vyrobit i něco jiného než marmeláda? Máme to na zahradě a na mě přichází kuchařská nálada, což není často :-)
ad špendlíky: jak to tak tady čtu, tak za špendlíky je v diskuzi popisována mirabelka, na valašsku se za špendlíky považují žluté masité švestky rostoucí na stromě ne na keři(viz. mirabelka), jestli se mýlím opravte mě, ale na zahradě u Val.Mezu nám rostl ooobrovský strom se žlutými plody a skončil stejně jako jiné z modrými napadenými šarkou
Dá, v jedné kuchařce mám recepty na tzv. ovocnou kůži a ovocný sýr z kdoulí, jenže aby byly kdoule opravdu dobré, tak prý musí být přešlé mrazem. Tož s cestou na zahradu ještě posečkejte a já třebas najdu tu správnou kuchařku a pošlu tip. A taky existuje kdoulovice :)
Děkuji Hugo za opravu, opravdu popisuji mirabelky, kterým ale celý život říkám špendlíky, neb ten keř v naší zahradě měl formu 30ti letého 5 m vysokého stromu :(.
Hloh máme na chatě, ale ono se to jí:-O?!
pisulka: to nebyla výtka :)
chci se ještě zeptat, jak vypadá kdoule? je to takový malý trnitý keř?
Moruše bílé i černé jsou v Brně na Veterině, před tělocvičnou. Když dozrávají, padají k zemi a kvasí a při cestě z práce pak máme co dělat, abychom nepřejeli totálně namazané holuby, kteří se potácí po cestě a odmítají uvolnit jízdní dráhu ;o)) Staré odrůdy jablek dožívají u babičky na zahradě, kožeňáky, to nejlepší jablko na štrůdl, které znám, soudečkovité matčino… Holovouské malináče míval soused na zahradě, po cestě ze školy jsme číhali, jestli nějaký nespadl přes plot. Ještě si pamatuji na štěrcháče, nevím, co to bylo za jablka, ale byla taky tmavě červená a při potřesení v nich chrastila jadýrka. Kdoule je malý trnitý keř, má pěkné květy a plody jako malá tvrdá jablíčka. Krásně voní, babičky si je dávaly do prádla. K jídlu, alespoň ty okrasné, moc nejsou, ale jako čtenář starých anglických detektivek vím, že každá hospodyně vařila kdoulový rosol…
Koukám, že o moruších na Veterině psala už Aida, nepozorně čtu…
Ad Hugo kdoule: snad to nepopletu – kdoule (ta určitě jedlá) je plod rostliny kdouloň – vypadá jako menší strom a má dost veliké listy. Pak ještě existuje trnitý kvetoucí keř kdoulovec, který dost často kvete červeně a má také plody co hodně voní, ale tady se rozchází literatura – jedni tvrdí že se jíst dají, druzí ho dávají jen do prádelníku. Při Googlování (jaké to ošklivé ale pravdivé slovo) na mne vyběhl tenhle šikovný odkaz na diskusi – snad to půjde otevřít :) http://www.zahrada.cz/…ovcem-20193/?…
Když už píšete o starých odrůdách jablek, máme na zahradě dva stromy Ontarií (pozdní jablka, obrovská, do cca února kyselá až pak ve sklepě sládnou) a ta jsou úplně báječná rozpečená s medem. Past na dietu.
Matčino rozhodně není soudkovité.
Ad matčino: to je jedno z nejlepších jablek, které je, ale letos nám jaksi na zahradě nevyrostlo ani jedno.
Ad kdoule a pisulka: Díky moc. Tak já počkám na mráz. Upeču teda drobenkovej koláč ze špendlíků, kterých máme plný mrazák. Jo, teď nevím, jestli to není ten kdoulovec. A s kdoulovicí bych počkala, jsem těhotná…ale nemusí to být špatné.
Ad jablka: Výborná jsou zapečená jen tak s horou drobenky, ale možná je to škoda…někdo má ale na syrová alergii nebo ho bolí zuby.
Ad fazolka: kdoulovice je sice „exotika“, ale chuť zas tak vyjímečná není :).
To je dobře. Slivovice je slivovice :-).
Pre 28: pridávam sa k odkazu č.30, dule (kdoule) sú výborné na rôsol a zo zvyšku sa robí parádna pasta (s mandľami je v koláčoch neodolateľná), ktorá nahradí kandizované ovocie a namočená v rume hrozienka. Dobre vysušená vydrží do nemoty :o) Z dúl robím aj kompót, je voňavý a kusky držia vcelku lepšie ako jablká.
a co takto aronia? mama robi famozny hruskovo-aroniovy dzem… nechava v nom kusky celych aronii. Dule samozrejme na kompot, len vtedy maju chut. Surove maximalne do skrine k satam, aby ich prevonali… ;-) mily clanok, dakujem Martin.
Heh, žádné to ovoce ani neznám, natož abych věděla, jakou má chuť.
Neznáte někdo mahónii cesmínolistou? Má to modré bobulky a snad je to i jedovaté. Máma z toho ale udělala jednou marmeládu (spolu s jabkama). Bylo to dobré, všichni přežili, tak nevím.
Znám. Možná můžou být jedovaté jen listy. Use google.
I tak byla mamča odvážná. Čtyři malé děti a čerstvý chlebík s marmeládkou.
Vědom si odpovědnosti za výroky o jedovatosti,vyhrabal jsem pro Vás v odborné literatuře toto: "Celá rostlina je jedovatá a to zejména obsahem alkaloidu berberinu, magnoflorinu. Případné požití kterékoli části vyvolává menší či větší nevolnost a působí hypnoticky. Zralé bobule jsou značně nechutné a nepoživatelné. Ptákům bobule bez následků chutnají. Z bobulí,které za zralosti obsahují nejméně alkaloidů,se v minulosti připravovaly marmelády,kompoty a víno
http://www.garten.cz/…esminolista/
32: Hlohyně se opravdu jí (alespoň ve zvědavém dětství!). Je tam víc pecky než dužiny a chuť je trochu mdlá, ale kdyby měl jeden v lese přežít…
Ze sušených plodů se dá vařit lahodný čaj, má mít blahodárné účinky při zvýšeném krevním tlaku.
49. Hlohyně se nejí – ta je jedovatá (byť mírně), je to okrasný keř s oranžovými či žlutými bobulkami (přesněji malvičkami). Zřejmě jste myslel hloh. Jeho plody nám máti někdy propašovala do šípků na čaj, chuťový zážitek nijak speciální.
Na kdoule jsme kdysi chodili do zahrady domova důchodců kousek od Novodvorské (Praha), měli (a nejspíš ještě mají) tam ohromný keř. Do prádla jsou kdoule nanic, nevoní skoro vůbec. Do prádla se dávají plody kdoulovce japonského.
Kdoulový sýr a pasta mi moc nechutná, ale trvanlivé to jistě je. Kdoule na tenké plátky se dají použít třeba pod pečené maso, podobně jako jablka (myslím tím podobné užití a kořenění).
Dřínky se dají vcelku ve velkém nasbírat na Pálavě, ale jsou to jen ty plané. Dá se koupit i velkoplodý ovocný dřín, mám ho rok na zahradě a ztím moc neroste. Navíc k němu nenám nějakou jinou odrůdu, aby se sprašovaly. Ale sehnat se dá, koupila jsem na Zahradě Čech.
Ty malé aromatické broskve občas dostávám, má je na zahradě jeden mamčin známý. Líp voněj než chutnaj.
45.
Mahonii na zahradě máme a je jedovatá celá, byť ji občas někdo zmarmeládoval, ale podle babičky je to spíš „válečná nouze“.
43. aronie je výborná, nejlíp míchaná s těmi hruškami nebo jabky. Jednu velkou jsme museli porazit, ale už zapěstováváme novou :)
Jinak ty staré odrůdy jablek, hrušek… no, ony některé nemizí omylem, jsou pěkně nejedlé :) – v babiččině sadu (sázeném mým prapradědečkem a pradědečkem) jsou jen takováhle. A teda věci jako boskoopské se ještě dají, ale takové štrýmáky jsou prostě brr. Však babička říká, že oni to taky nejedli, páč to bylo nedobré, akorát je přistrouhávali do kysaného zelí. A zbytek leda zvěři.
Jinak třeba na Podblanicku existuje snaha zachránit staré odrůdy (především jablek). Myslím, že to organizuje ČSOP Vlašim.
50: Kami, díky za upřesnění (a vůbec za zajímavý příspěvek).
My jsme, na Plzeňsku, říkali „hlohyně“ plodům hlohu (podobně jako bukvice jsou plody buku, například). Takže ona je to jiná rostlina? Hloh patří – podobně jako jabloň – do rodiny růží.
Jak se říká plodům hlohu?
Čaj z plodů hlohu mi opravdu moc chutnal, měl přirozeně nasládlý tón, výborný byl i vychlazený. Sušené plody jsem koupil, byly původem z Chorvatska. Sušili jsme pak i zdejší anglickou úrodu (loni zde bylo šíleně pošmourné a deštivé léto) a to nestálo za námahu. Takže bude záležet na podmínkách a na tom kterém kultivaru (odrůdě). Prý je jich víc než tisíc.
51. Tak já plodům hlohu říkám „plody hlohu“ :-) – jsou to malvice, máte pravdu, že hloh patří do čeledi růžovitých. Hlohyně (Pycarantha) tam patří ostatně taky (však je jejím plodem taky malvice), ale je jen okrasná a není k jídlu.
Vzhledově trošku připomíná rakytník, i když narozdíl od něj je stálezelená. Ale má podobně košťatovitometlicovitý růst, trny, malé lístky a hrozny žlutooranžových plodů, a občas to někdo plete – už jsem ji párkrát viděla na ilustračních fotkách u článků o rakytníku.
Rakytník si od letoška pěstuju v květináči na terase, letos tedy nekvetl a nezaplodil, snad příští rok (až začne, tak chci začít samečka pořádně omezovat a držet ho mrňavýho, ale teď zatím nechci uříznout nějaké květní pupeny, tak ho nechávám bujet, ať si užije zamlada :-) )
Čaj z hlohu mě neoslovuje, šípkový mi připadá mnohonásobně chutnější, ale někomu jistě do noty padne.
Uvažuju ještě o pořízení tatarky (rodičům do zahrady, ale když zvládají dřín, zimolez a spoustu dalších nesmyslů, snesou jistě i tatarku :) ) – tedy křížence oskeruše s hrušní, ještě jsem to nejedla, má to být dobré, to náhodou na oskerušobraní neměli na ochutnání? Docela by mě zajímalo, jak chutná a jestli se dá někde ochutnat, než zasadím strom. Mají ji na stareodrudy.cz
Ad David: Davide, díky. Já už to víckrát jíst nebudu. Obecně jsem milovníkem švestek ve všech podobách…tak zůstanu u nich. Obrázek švestek v článku je zajímavý, musí být sladké…
Kami: Jo, měl jsem čest s několika starými sady a tedy i starými odrůdami. Uživatelé shodně nakonec pozvali Pana Pilu, aby uvolnil prostor něčemu chutnějšímu. Kromě nechutnosti ty staré odrůdy často buď příliš brzo dozrávaly a nedaly se pořádně zaskladnit (Matčino), nebo měly problémy s chladem a následně rakovinou (Ontario), střídavou plodnost, nižší odolnost vůči třeba strupovitosti (Mac Intosh), padlí atd., atd. Chutné samozřejmě byly – protože jsme je trhali v optimální zralosti (pro konzum, ev. uskladnění).
pamatuji si chuť plodů hlohu, špendlíků a kdoule. jam ze špendlíků chutí a vypadá přesně jako meruňkový.
Hloh je ale takový divně moučnatý…
Letos bylo špendlíků šílené množství.
51+52: ve východních Čechách jsem vyrůstala v tom, že plodům hlohu se říká hložinky. ale připouštím, že to může být jen lokální…
51 – Plodům hlohu se (aspoň u nás na Valašsku) říká hložinky. Ale znám je maximálně v čaji.
Z vyjmenovaného ovoce znám jen špendlíky a jablka strymky (chuťově tedy nic moc, ale na pečení se dají) a jaderničky (to jsou jedna z nejlepších jablek). Ze starších odrůd jsou výborné ještě koženky (česky asi koženáče) a jablka „groncelská“ (nevím, jestli je to jen nějaký náš místní název – jde o drobná aromatická červená jablíčka).
Hani: Koženky? To je dobré :-) U nás v Jeseníkách se jim říká „kožuchy“ – vaše koženky jsou poetičtější…
vím, jak chutnají špendlíky. dokonce je dodneška pravidelně konzumuju. :-)
Ještě ke starým odrůdám jabloní: podařilo se mi zjistit, že má nejoblíbenější, již však poražená odrůda se jmenovala jablko čístecké, neznáte někdo? Na zahradě stále přežívá jablko banánové, obrovské žluté plody, chuť lehce mdlá, leč vynikající na moučníky nebo mošty. A z dřínu + ostružin mám marmeládu.
O oskerušobraní v Tvarožné Lhotě jsem se dozvěděl z netu a protože se snažím oskeruše pěstovat na Valašsku, tak jsem se tam vydal. Celý areál salaše mne úžasně zklamal – za symbolické vstupné 30 Kč tam nebylo skoro nic. Chtěl jsem si koupit vzorek oskerušovice, zaplatil bych za ni jakoukoli cenu – marně. Možný byl jen „košt“ na místě. To samé bylo s výrobky z oskeruší – bylo možno jen ochutnat maličké vzorky, např. kolečko rohlíku s marmeládou… V jedné kůlně bylo několik ošatek s již málo pěstovanými odrůdami ovoce. Ale tím to končilo. Žádné ochutnání, nic o tom, co je to vlastně za ovoce. Jediné, co stálo za to, byl stánek s výrobky z kozího mléka, když pominu prodej piva a grilovaných uzenin u velkého stanu, kde se ale vevnitř nedalo moc posedět, protože tam bylo hodně cítit, že tam bylo zřejmě někomu nedávno dost špatně. Vyloženě rozčarovaný jsem byl ale z propagace oskeruší. Z asi 20 lidí, které jsme v Tvarožné Lhotě oslovili, nám nikdo nebyl schopen oskeruši ukázat, odkázali nás na vedlejší vesnici Radějov, kde je prý oskeruší mnohem víc. V Radějově jsme také nepochodili, nakonec jsme odejeli zklamaní domů. Organizace oskerušobraní na salaši v Tvarožné Lhotě je na úrovni možností páťáků základní školy a myslím si, že i ti by návštěvníkům dokázali připravit mnohem hodnotnější a hlavně smysluplnější zážitky.
Výpravu za oskerušemi jsme podnikli minulý rok…stromů jsme ppoél notně zarostlých turistických cest viděli honě, ajsou to krásné stromy…no ale třeba z muzea v Tvarožné lhotě,…asi bych to úplně nenazvala muzeem…je to vlastně jedniná místnost a pokud asi není nějaká akce, nebo člověk nejede náhodou kolem není to úplně ohromující zážitek. Pálenku jsme tam sice ochutnali, ale nedala se koupit, nebo byla děsně drahá jak si matně vzpomínám.Čaj z oskeruší pytlíkový bez chuti ale voňavý…Je mi sympatické jejich nadšení pro oskeruše, holt realizace asi někdy pokulhává…Díky za inspiraci, chystáme se na zahradě vysadit jabloň..a proč nesáhnout po nějaké starobylé odrůdě?:-)
HD2:
mám pocit, že jsme každý byli na jiné akci ;)
Chtěl jsem si koupit vzorek oskerušovice,
já taky. a stejně jako vy jsme se musel spokojit s desítkou oskerušovic od různých pěstitelů a s macerátem k degustaci. stačilo se zeptat – prodej na místě nebyl proto, že by pořadatelé vynechali, ale oskerušovica z loňska je prostě vypitá a ta letošní ještě kvasila.
ano – a souvisí to s tím, že oskeruše je vzácný strom a věnuje se mu v česku pouze hrtska lidí.
To samé bylo s výrobky z oskeruší
k nákupu byl zavařený kompot, marmelády i okseruše samotné na další zpracování. pokud jste u stánku nic nenašel – bylo prostě vyprodáno. sám jsem koupil poslední zavařené oskerušky ještě v neděli odpoledne.
V jedné kůlně bylo několik ošatek s již málo pěstovanými odrůdami ovoce. Ale tím to končilo. Žádné ochutnání, nic o tom, co je to vlastně za ovoce.
v kůlně byli osobně přítomní oba pěstitelé, kteří vzorky přinesli. oba starší pánové, stejně jako u předchozích bodů – stačilo otevřít ústa a zeptat se. byli sdílní a nadmíru informovaní.
co se týče samotných oskeruší informace byly hned na třech místech u prodejního stánku se zpracovanými, u degustace pálenek a u prodejního místa se sazenicemi oskeruší. všude sdílní lidé, buď přímo producenti těch výrobků nebo pěstitelé. bez problémů jste mohl dostat info o stromech, ochraně, psotupech pro sázení, zpracování, pálení i o tradičním použití. k tomu všemu navíc bylo v oba dny otevřeno muzeum oskeruší ve lhotě, opět další dávka informací.
když hodně zjednoduším – mám pocit, že jste tvarožnou lhotou a salaší travničná prošel s atakou totální afázie. jinak se snad oskeruším a informacím o nich nedalo vyhnout :)
= KAMI = a recept na kdoulový sýr náhodou neznáš? Pamatuju si, že kdysi dávno v dávnověku babička cosi takového vyrobila a mně to hrozně chutnalo. Bába už není, recept taky ne, jen ta vzpomínka! Po pravdě, ani nevím kde tady v Brně kdouloň potkám. Nevíte náhodou?!?!
65. Daniela
Znám, ale nikdy jsem to nedělala.
Kdoulový sýr
Oloupané vykrájené kdoule dusíme s trochou vody do měkka. Pak umeleme nebo roxmixujeme.
Získanou hmotu vaříme na mírném stupni a postupně přidáváme cukr (300 – 400 g cukru na 1 kg dušené kdoulové hmoty), nasekané mandle nebo ořechy, drobně krájenou kůru z 1 citronu a 1 pomeranče. Když už je to hodně husté, tak formu na srnčí hřbet vymažeme olejem a vysypeme krupicovým cukrem a vlijeme hmotu. Necháme ztuhnout, vyklopíme a zabalíme do alobalu. V ledničce nebo studeném špajzu má vydržet až několik měsíců.
Já to měla v ledničce asi měsíc a nezkazilo se to.
díky, teď objevit nějakou kdouloň a orvat ji! Jako zpestření a připomínku starých časů to určitě zafunguje. Ještě jednou děkuji.
Kdoulový džem jsem vařila asi před 5 lety, kdy se mezi dveřmi zjevil můj drahý tatýnek s taškou plnou asi 10 kg kdoulí. Byla to děsná práce, krájeli, čistili a pasírovali jsme společně asi tři dny – ale výsledek stál za to, džem byl výborný! Z ostatního ovoce: Asi asi před třemi týdny jsem otrhávala špendlíky ze stromu u silnice, takže tu chuť mám ještě na jazyku :-)
Doporučuju http://www.stareodrudy.org
Moruše prý rostou i na trase od gymnázia Jana Keplera na Brusnici (Praha – Hradčany).
Ještě jsem si vzpomněla na jednu odrůdu jablek z mého mládí (t. j. hodně starou :-) Princezna Luisa (Čistecké lahůdkové). A díky tomuhle webu jsem i chvilku googlila – hurá, dá se ještě sehnat!
A jestlipak víte, že na Moravě se špendlík říká odrůdě švestek? Je to taková malá žlutá švestička a je z toho prvotřídní slivovice :-)) (v čechách je špendlík mirabelka,tedy něco úplně jiného) Kdo má zahrádku, nechť sází staré odrůdy! Letos jsem zakoupila několikero jablůněk, hrušeň a taky moruši v Bojkovicích (stareodrudy.org). Neví někdo zda se dají koupit tradiční odrůdy i někde v Čechách?
Nechci se přít,ale pokud ta tzv.švestka Kulovačka roste někde v křoví u cesty,pak se jedná o Saint Julien,zvanou též Žilienka.Používá se jako podnož pod vyšlechtěné slivoně.
Špendlík,správně Špendlík katolónský,je žlutý a má tvar menší švestky.Byl zdecimován chorobou šarka.
To co se v Čechách nazývá špendlíkem je ve skutečnosti myrobalán.Plody kulaté,drobné,barva od žluté po červenou.Používá se jako podnož pro vyšlechtěné slivoně.
Mirabelka je žlutá,šlechtěná slivoň,často roubovaná na myrobalánu.
Eli, 71: Dv v příspěvku 61 (a dřív) o něm psal :) Taky se po něm marně shání :)
Tak z vyjmenovaného ovoce jsem ochutnala lecos, ale zaráží mě mišpule. Nějakou dobu jsem žila ve Španělsku a tamější mišpule vypadají úplně jinak než ty české. Jsou žluté, hladké a slouďoučké. Je to jiný druh, nebo snad se jedná o jiné ovoce ??http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://3.bp.blogspot.com/_FlwCMJ83as4/She0lXLsJbI/AAAAAAAABCM/YNiXo7Hehyc/s320/n%C3%ADspero.jpg&imgrefurl=http://pettylux.blogspot.com/2009/05/bon-profit-mermelada-de-nispero.html&h=250&w=317&sz=12&tbnid=2jEIL6ntKEJSsM:&tbnh=93&tbnw=118&prev=/images%3Fq%3Dn%25C3%25ADspero&usg=__-HRmLXSztEYZVF-6oia0gWa53U8=&ei=Zbv6SvK_L4fWmwPPj9HCCg&sa=X&oi=image_result&resnum=1&ct=image&ved=0CAoQ9QEwAA
ježíš pardon, chtěla jsem dát odkaz…
V Maroku přidávají kdoule do tajinu (dlouze dušené maso s čímkoliv ve speciálním keramickém"hrnci") – výborné !
Ještě k tomu „běžnému špendlíku“ – věřte, že pravý špendlík je velká vzácnost a taková pomůcka – pokud nějaké žluté ovoce nejde od pecky tak to není špendlík.
Mišpule ve Vojanových sadech na Malé Straně v Praze právě přešly pořádným mrazem a jsou ještě stále k mání, máte-li ovšem přes dva metry nebo aspoň stoličku s sebou. Je to taková marmeláda, která vypadá jako malé jablíčko. Jsou tam asi tři stromy a plodů spousta…
Pisulko:
Scháním recept na tzv. Ovocnou kůži, v jednom z vašich příspěvků jsem objevila, že byste ho měla mít v receptech..tak bys vás chtěla poprsit, zda byste mi ho mohla dát…
Děkuji
tak já znám jen 1, špendlíky nám totiž rostou na zahradě
Z fotek jsem jedla špendlíky a kdoule, ale nejlepší moruše rostly (no dobře trochu je to trochu z ruky) v Řecku u silnice v Delfách, byly větší než srdcovky, mňamka asi budu muset zase vyrazit :)
If you are in uncomfortable position and have got no cash to go out from that point, you would have to take the http://lowest-rate-loans.com. Because that would aid you definitely. I take credit loan every single year and feel OK just because of that.
Sušená aronie je výborná do sypaných čajů. Je plná vitamínů. http://www.prodejbylin.cz/…d/index.html .
ad 61. HD 2: Že by Lhoťané nevěděli, kde tam mají stromy oskeruší? To se mi nějak nechce zdát…pan Hrdoušek se snaží o osvětu ze všech sil…:)
Koho zajímá, jaké odrůdy mu zůstaly na zahrádce po prarodičích, zkuste někde sehnat kontakt na Stanislava Bočka, učí na Mendlovce, do jabloní a hrušmí „je blázen“ a podle vzorku je dovede určit, podle domácího pojmenování a popisu nejspíš taky…objevuje se např. na jablečných slavnostech v Hostětíně a taky přednáší tématiku ovocných stromů v krajině…
PS: nevím, kdo tady tvrdil, že staré odrůdy jsou hnus a právem se již nepěstují…většina z nich je chuťově k nezaplacení, rozmanité chuti. a to jsem chutnala cca 25 odrůd jablek a 15 hrušní…možná i víc…
Loni jsme na zahradu vysadili morusi bilou, mandloň, mispuli, zimolez, rakytniky, muchovniky (nejsem si jista, jestli je to puvodni druh, ale spise nee) a letos jsme dosadily aronii, cervenou jerabinu, cernou morusi. Sad jsme koupili uz dost osazeny a jablek mame dost a tak zadnou starsi odrudu asi nevysadime. Hrusky krademe z okolnich sadu, o ktere se nikdo nestara :-) Ze svestek mame JOJO a durancky. Merunky, broskvon a nektarinku mame nove odrudy.
Na babiccine zahrade byvalo plno starych stromu a jablek. Asi do 25 let mi nechutnaly a na rodinych poradach jsem vytrvale navrhovala je vykacet a zasazet neco lepsiho s vetsimi plody apod. Po 30 uz jsem ocenovala, ze takova jablka si muzu dat jen tam a v obchodaku je proste nekoupim. A kdyz se hure skladuji, tak most je z nich neprekonatelny :-) Skoda, ze nekdo z rodiny si je nenarouboval..
Drin mi moc nechutna a na marmeladu mi to pripade pracne. Ale z bezu delam. A letos i ze sipku. Plody mahonie jsou jedle stejne jako plody z dristalu, ale zadny chutovy pozitek to neni :-)
↪ 28 Fazolka: PŘED DOZRÁNÍM UTRHNOUT,OPLÁCHNOUT OSUŠIT A STRČIT MEZI PRÁDLO.MÁM VŠAK ZKUŠENOSTI JEN S DRUHY V BULHARSKU TADY JSEM VIDĚLA KEŘE ALE DIVOCE ROSTOUCÍ A NEVONĚLI JAKO TY KTERÉ JSOU PĚSTOVANÉ.PROVONÍ VÁM VŠECHNO
PRÁDLO I CELÝ BYT.DÁ SE Z NICH DĚLAT I ROSOL.MAMINKA DOKONCE DĚLALA ZE STROUHANÝCH NĚCO JAKO VÁŠ ŠTRŮDL,TAKÉ ZE ŽLUTÝCH TYKVÍ POSTROUHANÝCH A S DRCENÝMI VLAŠSKÝMI OŘECHY.JE TO MOC DOBRÉ.
Nevite, kde bych letos mohla koupit plody mispule nebo nenabizi nekdo z Brna a okoli na nasbirani?
Viz příspěvek 22, po zámrzu budou.
Máte někdo Panenská jablíčka na prodej či výměnu? I jen menší množství. Kdyby ano, prosím info na kvetiny.trantinova@seznam.cz
↪ 23 ellinor: I z plodů kdoulovce si můžete marmeládu uvařit. Jedovatý není.
To, co roste kolem cesty, nejsou špendlíky, ale slivoňové semenáče z volného křížení.
↪ 52 kami: Tatarka? Máte na mysli Tatarovu hrušku? Tak to je kříženec hrušně s jeřábem (zřejmě mukem – Sorbus aria), nebo obráceně, muku s hrušní – botanici si nejsou jistí. Botanicky Sorbopyrus sp. nebo Pyraria sp.
Viz: Tatarka – Tatarova hruška – (x Sorbopyrus sp.) – jedná se o potomka „Bollvilleriany – šípové hrušky“ – mezirodového křížence hrušky a pravděpodobně jeřábu muku, náhodně nalezeného v Alsasku před rokem 1650, z jehož semen vypěstoval asi před 100 lety M. Tatar v pražské botanické zahradě „hrušku“ Tatarovu. Patří mezi hruškojeřáby.Má malé zlatavě žluté plody, velmi šťavnaté, lahodně sladké chuti, jež nemoučnatí a hodí se jak pro přímý konzum, tak i pro kompotování, kdy v obou případech připomíná exotické ovoce. Dozrává v srpnu až září. Strom je to nenáročný, vhodný i pro zahrádky, má vyrovnaný, kompaktní růst, takže působí také velmi okrasně.
Netrpí merou hrušňovu ani rzí hrušňovou. Podnost nastupuje až zhruba 8 let po výsadbě. http://www.stareodrudy.org/…A1ka/56.html
Pěkný strom roste v parčíku za Národním divadlem.
↪ 75 solvi: Jedná se o mišpuli japonskou, Eriobotrya japonica L., na rozdíl od „naší“ známé mišpule německé, Mespilus germanica, která ovšem pochází z Orientu.
A znáte story d ř í n k ů a dřínkařů ?
V našich krajích se vyskytují díky nájezdníkům – Kumánům, kteří je používali na luky a donesli je sem na Moravu ve 13. století podobně jako jim blící nájezdníci a nadřazení mongolové -Tataři, kteří sem donesli pohanku. Kumáni měli složitou historii, na rozdíl od Tatarů ( co zde zanechali místy semeno ve větší míře než malé). Kumáni neodešli, ale usadili se zde. Pozdější kolonizace jejich lokality také navštívila a rozplynuli a geneticky se smísilli se zdejším obyvatelstvem.
Kterýsi uherský král je přijal do svých „služeb“ a nechal je usadit se na okraji království Uher směrem na severozápad od centra Uher v teritoriu dnešního Slovácka. TAkže na Slovácku jsou např. na toku Olšavy obce i města, kde se Kumáni podepsalai zvláště výrazně na genetické výbavě populace. Některým se říká dodnes dřínkaři.
Nic ve zlém – TAtaři na Krymu měli nejlepší střední školy – a navíc jako muslimové po staletí nekozumovali vodku a jejich IQ má dobrou šance vedle Ivanů …nic negativního to nenese, krom té agresivity nájezdníků..
Petr