Kam v Berouně na kávu

Píšete vy…

aneb „O kávě, která málem nebyla, ale nakonec byla“

Coby berounský patriot a rodák jsem si chtěl konečně udělat také svůj malý průzkum toho, jak je na tom naše (z hlediska nemovitostí hned po Praze nejdražší a tudíž nejatraktivnější) středočeské okresní město s kávovou kulturou. Po návštěvě několika Coffeerightů, degustací a skutečně dobrých kaváren jsem upředl plán oběhnout si v kolečku také místo svého denního působení. Chtěl jsem jednoduše vědět, kam si zajít po náročném dni na opravdu kvalitní kávu, nebo kam bez obav pozvat návštěvu. Město znám velmi dobře a  měl jsem vytipovaných několik míst, kde by to nemusela obsluha úplně zvorat. Zahrnuti byl zástupci kaváren, barů, pizzerií a cukráren. Plán byl jasný: objednat espresso a cappuccino, ihned zaplatit, vypít nutné množství a vypadnout o dům dál. Zúčastnili se samozvaní a rychlokvašení kavárenší krusádeři Qwerty a Luboš. Na obsluhu jsme byli tvrdší, než vynálezci espresso maratonů Cuketka & Co. – nechtěli jsme (neexistující) piccolo ani ristretto. Poručili jsme „espresso, jak ho děláte“.

Když si někdo objedná pivo, očekává půllitr přiměřeně vychlazeného nápoje s pěnou, bublinkami a hořkou chutí.

Zrovna tak espresso má svůj standard – očekáváme 30 ml nápoje získaného třicetivteřinovou extrakcí ze sedmi gramů čerstvě mleté kávy s medově hustou cremou v čistém šálku odpovídající velikosti. Tečka.

Cappuccino má také svá pravidla, i když trochu volnější – jedno výše uvedené standardní espresso dolité na 150 ml našlehaným mlékem s mikropěnou, pomocí které se dá kreslit latte-art. Tečka. Sirupy, zdobení a sypání mohou být přidány až na výslovné přání zákazníka.

Café BarBar

Původně mládežnický klub se šipkami, kulečníkovými stoly a ultra-nízkými cenami v Havlíčkově ulici konvertoval před několika lety na seriózní úroveň do nové zástavby holandských domů ve vedlejším bloku. V přízemí kavárno-cukrárna, v prvním patře herna. Už první pohled do nápojového lístku nevěští nic dobrého: fantóm „espresso piccolo“, osm gramů, mililitráž neuvedena.

Espresso zn. Bristot (Kč 30,–)

(+) dostali jsme vodu

(-)  špatná velikost českého „bazénu“

(-) mléko integrováno rovnou do nápoje, našlehané

(-) chuť přijatelná, ale samotnou kávu nešlo ohodnotit, v podstatě se jednalo o menší strojové cappuccino

Podivná forma espressa, co říkáte

Cappuccino (Kč 40,–)

(-) nedostali jsme vodu

(-) pěna trpěla na povrchu obřími bublinami, po chvilce se začaly tvořit nepěkné krátery

(-) čokoláda „na přilepšenou“

(-) chuť stejná jako u znásilněného „espressa“ – vodovatá, leč snesitelná,

Cappuccino s krátery

Future Café

Hned vedle sídlí konkurence v podobě úplně nového moderního podniku s očividnými ambicemi nabídnout něco více. Zajímavé futuristické prostředí, jídelní lístek nabízí vše, co by si mohl nóblhóch zákazník přát kolem salátů, lehkých jídel, baget či zákusků. Občas je i ve výloze vidět, že provoz pořádá různé tématické akce, např. kolem sushi.

Espresso zn. Illy (Kč 32,–)

(+) ohřáté mléko v externí nádobce

(-) opět nesprávná velikost českého „bazénu“

(-) voda jako by v kavárenství neexistovala

(-) na šálku růžový slon??

(-) tenká a naředěná crema

Jsem u pratety nebo v kavárně?

Cappuccino (Kč 40,–)

(+) velikánská mikropěna

(-) žádná voda k napití

(-) záhadně kyselá chuť i přes mléko

Zde jsme se setkali s opravdu zajímavým, dosud nevídaným fenoménem – až teprve poté, co jsme zaplatili a zvedli se od stolku, jsme si oba uvědomili, že nastoupil strašlivý, ale opravdu STRAŠLIVÝ chuťový ocas v podobě neuvěřitelné a trvající hořkosti na jazyku.

Mikropěna sice krásná, ale chuťový ocas nepřekryje.

Do tohoto podniku jsme vkládali poměrně veliké naděje, protože víme, že se zde občas káva podaří. Bohužel se na to nedá spolehnout, neboť jak jsme se dnes přesvědčili, kvalita kolísá se střídající se obsluhou, slabší část je zastoupena neproškolenými juniory.

Cukrárna Meruňka

Možná nebylo úplně fair zahrnout do průzkumu cukrárnu, kde se provoz soustředí na něco jiného, než přímo na kávu. Nicméně podnik vypadá pěkně, občas se někde vynořila informace, že „je to docela dobré“, v jednom z rozhovorů se majitel Zbyněk Merunka zmínil, že připravují šedesát šálků kávy denně, no, tak se tedy ukažte.

Espresso (25,–)

(+) cena

(-) opět bez vody, už začínáme kornatět a vysychat

(-) průmyslové mléko v plastové pixličce

(-) strašidelně obrovský a nevypitelný bazén

(-) patrný zápach spáleniny umocněný dlouhou extrakcí

(-) směšná lžička z levného měkkého plechu zvící velikosti hrobníkovy lopaty

Důležité je POŘÁDNÉ NÁŘADÍ

Cappuccino (30,–)

(-) „vylepšeno“ skořicí, aniž bychom si to přáli

(-) žádná voda

(-) chuť odpovídající ceně, slabá a zastřená skořicí

„Lubošku tady jsem ti nasypala skořici, abys' to měl lepčí!“

Zvláštní postoj měly k procesu obsluhování dvě dámy za pultíkem. Cukrárna je malinkatá, vyjít ven zabere čtyři kroky. Zahrádka je ještě menší, dojít ke stolku zabere jeden krok. V takovémto pidiaturním provozu je skoro s podivem, že je zahrádka deklarována jako bez obsluhy. Objednali jsme si tedy uvnitř a vyšli ven. Dámy skutečně asi trvaly na tom, že ven to prostě neodnesou a bylo skoro až veselé, že metr od pultíku uvnitř volaly další metr ven „už to máte hotovéé“. Když jsem si tácky s kávou chtěl odnést ven, bylo jasné, že oba nepoberu. Na mé nešikovné počínání výrazně nereagovaly, zabrala až prosba o asistenci.

Pizzerie Alla Madonna

Tento podnik platí za místo s nejlepší pizzou, velmi slušně vystupující obsluhou v odpovídajícím úboru a pěkným prostředím – bodejť by ne, když je přímo na náměstí a zastavují se tam celou sezónu cizinci na dovolené. Jak jsme na tom s životabudičem zde? Objednal jsem tedy espresso a cappuccino, na stole mi přistálo lungo a účet skutečně za espresso lungo. No, alespoň, že vědí, co dělají, ale já si ho neobjednal. Pro pořádek jsem si vyžádal nápojový lístek a seznal, že espresso jako takové nevedou. Pouze ono lungo, ristretto a skoro mám i pocit, že se tam krčilo i pověstné piccolo.

Espresso zn. Piazza (35,–)

(+) pišingr

(-) žádná voda, nikde voda, dehydratace roste

(-) mléko/nemléko v plastu

(-) ohromná, téměř dvoudecilitrová porce, o které se tradovalo, že snad ani nemůže existovat – existuje

(-) strašlivý pach spáleniny, na který je ochutnávač čím dál citlivější s postupující hodinou, neupil jsem ani dvě lžičky

Vážený hoste, kdybyste toho měl málo, můžete si jít i přidat.

Cappuccino (39,–)

(+) pišingr

(+) slušná konzistence pěny

(-) chuť odvozená od výše uvedeného

Latte art s motivem nalepené žížaly

Pizzerie TRATTORIA MEDITERRANEA

První návštěva podniku, který byl doporučen přáteli, že prý dobře vaří. Na svém webu se chválí italskou kuchyní, domácím Tiramisu a „capuchinem“. Doba postoupila a byl čas oběda, takže jsme pojedli něco ne zase až tak úžasných pizzerijních porkmů a nastal čas na poobědní shot. To, co nás čekalo, snad ani nikdy nemělo spatřit světlo světa.

Espresso zn. Café del Sole (28,–)

(+) teplé mléko

(-) žádná voda, dehydratace si začíná vybírat daň v podobě bolehlavu

(-) zase špatná velikost

(-) neuvěřitelně upatlaný šálek

(-) takřka chybějící crema

(-) hrozná, ale opravdu hrozná chuť a zápach toho nejposlednějšího Standardu

„Eště jsme vám nechali odminula, kdybyste měl chuť si to voblíznout.“

Cappuccino (40,–)

(-) pěna není vůbec micro, spíš bílkový sníh

(-) zase ta prokletá skořice „na přilepšenou“

(-) pod pěnou hrozně divná voda s nulovou příbuzností kávě

(-) šálek vně úplně zlitý

Koukat jen zeshora, jak je to pěkně zdobený skořicí.

Zde už jsme se neodvážili vůbec pozřít více, než nutné mikromnožství. Zážitek byl tak špatný, že už jsme si museli postěžovat (jinak velice milé a ochotné) obsluze, která vyjádřila politování a přislíbila, že stížnost bude předána výše a bude zkontrolováno dávkování. Nejsem si jist, jestli to stačí. Odečtení z účtu nebylo nabídnuto.

Jiná káva

Skoro fatálně příznačný název pro dnešní akci. Luboš už toho měl plný řídítka (není se čemu divit), takže odkráčel k domovu a v posledním podniku otevírali až ve tři hodiny odpoledne. Já jsem si tedy dal krátký pochod po kopcích v okolí berounského ďolíku a po návratu objednal z posledních sil pouze jediné espresso  s dodatkem, že by to mělo být to nejlepší espresso, jaké dovedou zkonstruovat. Velice milá obsluha nezaváhala a předložila kávu v plné soupravě! Nudle dojetí nebyla daleko od ukanutí, s povděkem jsem přijal a okusil:

Espresso z africké fair-trade kávy (30,–)

(+) správná velikost

(+) pišingr

(+) ohřáté mléko v nerezové miniatuře mléčné konvičky na cappuccino

(+) voda v panáku

(+) hnědý cukr

(+) skutečná kávová chuť s velmi mírnou kyselostí a bez výrazných vad

(-) ne úplně tygrovaná a bohatá crema

Souprava v plné parádě

A je to venku. Místem, kam si můžete zajít na dobrou kávu, je podnik Jiná káva. Sem sice chodím velmi rád, ale doposud jsem neměl takové srovnání, jak jsou na tom s hlavní komoditou. Osobně jsou mi na tomto místě sympatické ještě další věci: vegetariánská světová kuchyně, nabídka sypaných čajů, společenské hry k zapůjčení, nekuřácké prostředí (naštěstí nevynucené nějakou státní direktivou), wi-fi, automaticky čerstvá voda s citrónem zdarma ještě dříve, než host vůbec cokoliv objedná, domácí zákusky, v menu je vysvětlivka, proč se podává 30 ml / 7 g espresso a k tomu správný postup přípravy (!!!). Zní to skoro jako zakuklené PR, ale při té bídě, co v malých regionech vládne, se jedná skutečně o špičku. Domnívám se, že pokud by se mělo jednat o plnokrevnou kavárnu, mohl by být v nabídce větší sortiment druhů káv a druhů přípravy (french-pressy, vacuum poty či džezvy). Je ovšem vidět, že provoz neustrnul v jedněch kolejích a věci se zde mění (k lepšímu), takže lze nejspíše očekávat, že i k takovému rozšíření třeba jednou dojde.

Jednoduché a stručné vysvětlení správné přípravy a podávání espressa v nápojovém lístku

---

V dalších dnech jsem sám oběhl pro jistotu ještě pár podniků, aby náhodou někde nepřišli zkrátka. Výsledky nebyly nezajímavé, a proto pokračuji.

Denní bar U Klepáčka

Tento bar a vinárna s bohatou historií je určitou klasikou a patří neodmyslitelně ke koloritu berounského historického centra, nejen kvůli historické pověsti o postavičce, podle které je pojmenován. Poměrně často se říkávalo, že se zajde do Klepáčka na kafe, protože je tam dobré. Jelikož sem hodně místních (včetně mě) chodí pravidelně, nemohl jsem nehodnotit

Espresso zn. Bristot (pardon, nepoznačil jsem si cenu)

(-) ačkoliv jsem si vyloženě řekl o mléko vedle, bylo přimícháno ze stroje, nešlo tedy zhodnotit samotnou chuť či cremu na kávě

(-) opět bez vody

(-) nesprávná velikost

(-) šálek nachytal všudypřítomnou vůni osvěžovače vzduchu Brise z vnitřních prostor, čehož bych si uvnitř nevšiml, ale venku u stolku to poznat šlo

(+) poživatelná chuť bez typického zápachu spáleniny

Chci-li mléko vedle, mám si ho z toho vyndat?

Cappuccino (??,–)

(-) v podstatě stejné vlastnosti, co výše uvedené, liší se akorát velikostí a tím, že do něj dostanete většinou skořici

(+) bez závažných vad na chuti, snesitelný průměr

Restaurace U Madly

Tato restaurace v mírně irském stylu funguje v Berouně už také velice dlouho a když už se neví, kam by se zašlo, volí se Madla, protože jí každý v perimetru dvaceti kilometrů zná. Objednal jsem si zde v minulých letech kávu dohromady třikrát – jednou se obsluze nechtělo dojít k espressovači do přední části budovy, podruhé se mi ve vídeňské kávě lepil plovoucí lógr na umakartovou šlehačku ze spreje a potřetí nešlo cappuccino dopít kvůli odporné chuti, která se s chladnoucím nápojem jen zhoršovala. Suprise, surprise!

Espresso zn. Musetti (32,–)

(+) správná velikost, na kterou se barman tedy předem zeptal (nabídl malé/velké)

(+) zatím nejbohatší a nejkompaktnější crema v celém širém okolí

(+) chuť velmi hořká, výrazně mandlová, téměř bez kyselosti, osobně mi vyhovovala

(-) mléko UHT v plastu

(-) bez vody

(-) odražený šálek s podezřelými náznaky zašlé špíny kolem ouška

Omlácené nádobí by možná šlo překousnout vzhledem k rustikálnímu zaměření hospody

Restaurace U Hradeb

Soukromě říkám restauraci U Hradeb „malá Madla“, protože má podobný rustikální interiér, naštěstí o dost milejší a ochotnější obsluhu. Dostal jsem echo, že bych se zde mohl dočkat lepšího kávového výsledku, než doposud. Objednal jsem tedy (a přál si opět mléko extra, aby bylo vůbec co hodnotit). S Madlou tu běží ještě jedna paralela – stejná značka podávané kávy.

Espresso zn. Musetti (30,–)

(+) náznak pěkné cremy, kterou v Musetti očividně umějí

(+) bonbónek, který mi ale upadl do škvíry v dlažbě, takže už nešel vyšťárat

(-) nesprávná velikost, ani se neptali

(-) Sice mléko vedle, ale zcela evidentně byl číšník mým požadavkem na separaci dodávky zaskočen, takže mléko nebylo mléko, ale kondenzovaná Tatra, studená a ve sklenici na panáky

(-) vně špinavý a naschlý šálek

(-) voda chybí

(?) lungo chuť zcela průměrná, jakou dostanete tucet krát do dvanácti

Jestlipak chodí zástupci firmy kontrolovat úroveň „zahnojení“ svého brandovaného porculánu?

Tak abych to shrnul, ne?

Asi nebylo pro svět nezbytné, abych znovu po někom zopakoval, že kávová kultura a kavárenství bylo v Čechách zašlapáno do hluboké orby v průběhu minulého režimu a doposud se z této asasinace nevzpamatovalo. V devadesátých letech byly podniky saturovány brandovanými „pressovači“, český národ získal pocit, že dosáhl západní úrovně, když dostane něco jiného, než prašivého turka v kosočtvercovaně broušené tlustostěnné sklenici. Obecný vývoj ustrnul a mění se pouze značky, kterým je úplně jedno, že prostituují na kvalitě, jde pouze a jen o prodané množství, a co chce český zákazník, to mu do koryta nalijí – Lavazza, Segafredo, Piazza. Osobně se nedomnívám, že na některých místech by nebylo možné zavést kávovou kulturu, vykopnout ze dveří předhánějící se obchodní zástupce výše uvedených firem a vařit si to po svém. Naučit se správnou formu podávání a přípravy nemůže stát zásadně více peněz, než opřít čerstvě vyučeného pingla čelem o knoflík „FULL AUTO“. Chce to jen chtít to dělat dobře.

Naštěstí průkopníci jsou. Je jich málo a je potřeba je hledat. Ale jsou a měli by být chváleni po celém širém okolí. Nechutné výdobytky automatizovaných dávkovačů bez milosti vracet. Jedině tak se situace změní.

Je smutné, že dvacet let po revoluci se při hodnocení kávy nedostáváme dál, než za formu. 90 % dotázaných vypadne hned v prvním kole na tom, že nepředvede ani základní servírování. Jsem zvědav, jak bude dlouho trvat, než se budeme moci vydat na kávový maratón, při kterém se budeme rozhodovat, jestli je chuť lahodná, anebo ještě více lahodná.

Upozornění: toto je čtenářský zápisek a nemusí nutně vyjadřovat názor pana Cuketky. Zápisky jsou otevřeny pro všechny čtenáře blogu. Každý může publikovat! ;)

Velkej, zlej a vošklivej Qwerťák 29. září 2009

V rubrice Zápisky čtenářů

Témata: degustace, káva, kavárny, recenze, reportáž, restaurace