Projekt Vesničan

Jůůů, určitě budu fandit! Kdyby bylo nejhůř, můžu přivézt nějaké ty domácí džemíky, co jsem v létě navařila z ovoce soukromých pěstitelů na Zelňáku ;)

Držim palce a jsem zvědav na výsledky. ;o)

Zajímavý nápad, jsem fakt zvědavá, jak to dopadne. Jsme rok přestěhovaní z města na totální pidivesnici (asi 80 lidí) a nějak přirozenou cestou se postupně propracováváme k tomu ideálu, ale je to hlavně o sousedech, přátelích a přátelích přátel – soused zabíjí býčka, tak Vám přenechá malý nebo velký balíček; další sousedi mají velký skleník a malou spotřebu; další zase slepice a na samotě nad vesnicí chovají kravky a dělají super tvaroh a sýry. Jo a domácí nepasterované mléko od kraviček (a případně i koz) co se pasou od jara do podzimu venku je věc, za kterou bych dřív ve městě snad i zabíjela – kdo neochutnal, nepochopí. Za něco se platí, za něco nabízí vlastní služby, celou zimu si rozkresluju zeleninovou a ovocnou zahradu, které budeme letos zakládat a už se nemůžu dočkat první sklizně – ono to chutná úplně jinak, když je to z vlastního (loni jsme museli vystačit jen s úrodou ze stromů, které máme na zahradě, ale i tak je to úplně jiný pocit). Takže přeju hodně úspěchů, ale vesničanem se člověk stane až fakt tím přestěhováním na vesnici – a tím myslím skutečnou vesnici plnou starousedlíků a ne satelit plný novostaveb přilepený k nějaké původní vesničce.

Zajimavé. Stejně jako ostatní se moc těším na první praktické poznatky :-)

hm:) maso nepotrebuji, ale nepredstavuji si, kam chodit pro zaleninu, kdyz ne do supermarketu (vazne me to zajima. okouzlily me v ruznych knizkach popisu francouzskych trhu, ale nevim, je neco takoveho v Praze? (s ohledem taky na to, ze ja osobne motorizovany prostredek nevlastnim, takze nemohu zaskocit na nejakou farmu jen tak pro brambory a mleko) a nebude ta zelenina treba zmrzla?) a je prodejna zdrave vyzivy vydobytek moderni civilizace nebo ne? a co vietnamske prodejny? pekarny? nebo chleb si taky budete pect?:)
co se tyce sezonnich potravin, neni to zas tak spatne – fazole, kroupy a oves, zeli, mrkev, jablka by meli stacit:) (ne, vazne, mluvim jako byvala studentka, co si musela prozit na 300kc tydne:))
k kazdem pripade – drzim palce

Tedy, krásný projekt, fandím moc! Těším se na poznatky.

Myslím, že také dost záleží na tom, v jakém městě (a kde – zda má třeba možnost skladovacích prostorů) člověk bydlí a co všechno se dá sehnat mimo supermarkety – mluvím o základních potravinách, hlavně zelenině – a co všechno je pro to schopen obětovat – např. jestli se rozhodne kupovat tedy zeleninu v supermarketu, v krámku Ovoce – Zelenina, nebo shání spolehlivý domácí zdroj v okolí, nebo si jezdí pro zeleninu na (bio)farmu.

Jinak já jako městský člověk se podle podobných bodů snažím řídit už pár let, a musím říct, že jsem zdravá, šťastná a spokojená. Mám radost kdykoliv se mi povede se zase o kousek „přiblížit“ – např. nedávno jsem si začala péct svůj kváskový chléb. Všechno je ale samozřejmě o prioritách – dávno už netoužím po fidorkách, protože chuť na tyhle sladkosti prostě časem vymizela. Kdybych se měla užírat tím, co všechno nemůžu, nemyslím že by to byl zdravý přístup.

Doporučuji k tomu vhodnou četbu, sice už přes století starou, avšak velmi podnětnou: Henry David Thoreau -
Walden aneb Život v lesích. Čte se to prima i cestou z nákupu, jen z toho pak má člověk provinilý pocit..

jestli můžu prosit, zkuste sledovat přesně náklady, zejména s tou orientací na bioobchůdky.

Ať se projektu daří :o) Určitě se to zvládnout dá, mám s tím bohaté zkušenosti. Když je nejhůř, funguje výměnný obchod (sepíši úřední dopis pro souseda = dostanu králíka :-)

V rámci projektu Vesničan je jistě povoleno přijmout pozvání na oběd k opravdovým vesničanům :o))) Zvu vás! V tomto období je na návštěvy ta nejlepší doba. Dala by se stihnout nějaká zabijačka, myslivecké hody nebo něco podobného.
Z vesnice se nikdy nejezdilo s prázdnou, něco z letní zákonzervované úrody bych vám přibalila na cestu domů s sebou ;-) Tenhle projekt se určitě přežít dá a bude to v mnohém velmi inspirativní. Držím palce!

Budu držet palce, oceňuju tu odvahu pustit se do toho v únoru. Říkám si, jestli se Vás zima coby novopečeného vesničana nezeptá, co jste dělal v létě, na podzim…

Velmi mě baví jak banda „pepíku“ odtržena od přirozeného života začína generalizovat a vracet se zpátky na stromy. Spousta z nás má sýry, mléko, zeleninu, ovoce i vejce a spoustu dalších pochutin z vlastních zdrojů a nepotřebuje zakládat projekty. Přesto, že stále ctíme tradice a přírodu nepotřebujeme se honosit dnes již zprofanovanou nálepkou BIO…pro nás je to běžný život, tak jako denně přežívat v této společnosti, které kapitalistická krize z nadvýroby zřejmě již začíná vymývat mozky.

Já myslím, že ty relativně volné mantinely hned od začátku jsou rozumné. Co mám tak vypozorováno, když se začne příliš ambiciozně, vždycky se pak najde kupa lidí, kteří si to experimentátora rádi kopnou. Viz blog Evy Pallotto, která se chtěla pokusit vyžít se životním minimem, a diskuze u něj.
Já jsem zvědavá hlavně na závěry z tohohle pokusu, zda budou nějak přínosné. Jestli to přesvědčí pár lidí, že se v Praze dá žít ze sezonního a lokálního, bude to fajn.

Však ono to zas tak tragicky náročné nebude. Česká zelenina se v Praze – byť po málu – podle mé zkušenosti na trzích (zejm. Havelák a Holešovice) sehnat dá, když na to člověk vyhradí čas a naučí se rozeznávat farmáře od „překupníků“. Další možnost je pár bioobchodů, kam se na objednávku pravdidelně dovážejí „zeleninové košíky“ přímo od farmářů. Není to žádná bohatá nabídka, ale člověk zase objeví skvostné dávno zapomenuté recepty a pak se pestrost navrátí. Horší už je to podle mého s luštěninami a podobně. Ty se mi moc zdejší shánět nedaří a když si chci do únorového salátu z (českého) čínského zelí dodat třeba klíčenou čočku, tak dostanu leda dovozovou.

Cuketkoushu, te zvem na véču a může hádat, jestli jsme byli v supráči nebo v lokálnim shopíku…, he? Nevim, jestli se na to tady někdo už neptal, ale když půjdeš do reštiky nebo ke kámošům na jídlo, tak to teda nebudeš řešit, jo? Abys pak nejed jen po hospodách…che

Českou čočku? Hmhm … ta se dělal na slovensku, je teplomilná. Tuzemskej hrách prodává tuším lagris, rozhodně u tuzemských pěstitelů nakupuje. Nebo kupte přímo od pěstitele, existuje svaz pěstitelů luskovin, tak se poptejte.

Tak mi pořád není úplně jasné gró projektu… je to o tom

1.jestli se dá fungovat jen s lokálními dodavateli (trhy, místní farmáři… co ještě zbývá???) tj. s potravinami s „průkazem původu“?
2.Nebo o tom jak vytěsnit ze svého života supermarkety a nakupovat tedy i potraviny bez „průkazu původu“ ale v koloniálu nebo čínském zelinářství jako na správné vesnici?
3. kupovat základní potraviny a co lze, připravit si doma? Tak jak to dělají lidé co šetří – u kamarádky rok jedli brambory, zelí, domácí chleba a ovoce, zeleninu a maso od známých … bylo to prý fajn, ale šlo to provozovat jen tehdy – ve spoustě volného času mezi chozením na pohovory a úřad práce :-)

Body 1. a 2. mi nejdou dohromady a popis projektu je v tomto dost nejasný. Možná proto je tu i pár popuzených reakcí ve stylu – vy z města už nevíte co roupama, ale zkuste si to tady na vsi…

Tož ste sa ludé zbláznili vy nevíte že pro zdraví je nejlepší domácí vyuzená klobása je vidět že opravdu nevíte co je zdravá strava.

1R: to jste mě zklamal. Moře za rohem a vlastní sůl si neodpařujete :D
Projektu Vesničan fandím, ať už je pejorativní, nebo ne. Morální podporu poskytnu leda tak v tom, že si taky přečtu Thoreaua, kterého jsem měla číst kdysi a jako správný student jsem se na to vyflákla :) Ale vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu dětí bych řekla, že to bude maximum, co zvládnu a budu ráda, když si zajdu do toho supermarketu přes ulici. Tak jdu vysypat řeřichu na mokrou vatu, k tomu máslu a chlebu se taky přidám. Myšlenkou na nahánění slepic po obýváku si budu krátit volné chvíle a vykládat o tom pohádku před spaním ;)

Pane Cuketko, v tomto dobrodružství Vám moc fandím a jsem zvědavá na výsledky. Něco bude zřejmě obtížnější, ale „vo tom to je“. Indiáni sice toto období nazývali „hladovými měsíci“, ale já myslím, že Cuketka má dost vláhy, aby přežil (a) :-)))
Mít k tomu dostatek času a podmínky, zkusila bych to hned!

p.s. Přece jen se vyjádřuji příliš kostrbatě, jak tak koukám.
Měla jsem to napsat jinak – potraviny s jasným původem a potraviny od lokálních malopěstitelů se asi nejlépe stejně seženou ve velkých městech. Ne na vesnici, kam se nedostane už vůbec nic. Je, pravda, možnost, vzít si auto a objíždět velké okolí – ale kde zůstala ona ekologie ?

Není to nakonec tak, že českými zemědělci jsou už jenom zahrádkáři? Dnešní vesnice se mi v naprosté většině jeví jako nedovybavené město. Copak jsou někde vsi, kde mají v chlívku prase, ve chlévě krávu a kozu, na dvoře husy a slepice, v kotci králíky? Na rybníčku na návsi se cachtaly kachny, tráva bývala všude oždíbaná od hus, sem tam kravinec. To jsou vzpomínky z dětství. Matné. Dneska i na tu zabijačku se prase objedná.
Ti, co hospodaří, to jsou snad jen nadšenci z města, kteří naplňují své ideály. Ne venkově už zemědělci nejsou. Je tam dojíždění za prací do města nebo nezaměstnanost.