Ozvěny LFŠ: filmy Darwinova noční můra a Černé zlato + Spotřebitelská etika

Z archivu

Na letošní filmovce jsem to docela flákal (hlavně na místním koupališti s minigolfem za 15,– Kčs a čepovanou Vineou), ale i přesto jsem shlédl dva filmy s velice podobnou tematikou – globalizace, fair trade, světový obchod a drancování přírodních zdrojů zemí „třetího světa“. Všem labužníkům, v jejichž nákupních košícíh často mizí exotické produkty z opačné půlky zeměkoule, doporučuji jako povinnou četbu!

Darwinova noční můra

Darwin's Nightmare je dosti drsný film o průmyslové produkci ryby Okouna nilského (v ČR bežně k dostání) na Viktoriině jezeře v Tanzánii. Okoun nilský je dravec, který byl do ekosystému Vikoriina jezera uměle zatažen a vytlačuje tam původní ryby. Kromě toho se mu tam však taky náramně daří a jeho rybolov umožnil vznik multimilionového byznysu.

Zdánlivá ekonomická idylka (export stovek tun vysoceceněné ryby za den) je však narušena skutečným stavem věcí. Místní populace je na hranici chudoby, neustálý boj s virem HIV, stovky vyhladovělých sirotků, prostituce a ještě k tomu nelegální dovozy zbraní. Autor pro vás postupně odkrývá hodně krutý paradox. Na jedné straně prosperující továrny, exportéři a tanzanský rozpočet, na straně druhé nesmírná chudoba a decimace místní populace.

Můžete si vybrat jestli film vypovídá o totálně neetickém obchodu/konzumu nás ze západu, o totální nefunkčnosti afrických režimů nebo prostě o jedné velké ekologické katastrofě. Déle se nebudu rozepisovat, nutno film vidět. Lidi z Prahy mají tu možnost na ozvěnách letošní LFŠ 5.8.2006 v 20:30 v kině Aero, ostatní odkážu na jejich klubová kina.

Černé zlato

Jestli byla Darwinova noční můra hard, tak Black Gold je spíše soft (tj. na rozdíl od předchozího neuvidíte ve filmu vyhladovělé děti, které se perou o tubu lepidla na fet nebo ženy v terminálním stadiu AIDS). Autor se nás pokouší seznámit s problematikou obchodu s kávou na příkladu jednoho etiopského družstva pěstitelů kávy.

Hlavní problém etiopských pěstitelů je, že za 1kg kávy nedostanou ani tolik, aby se uživili (=nemají na základní životní potřeby). Za 1kg kávy dostanou při výkupu směšný zlomek toho, co zaplatí jeden průměrný vypasený američan za šálek kávy. Film ukazuje celý obchodní řetězec a snaží se poukazovat na zbytečné mezery (překupníky) a překážky, které brání smysluplnému obchodu. Klade proti sobě sugestivní obrázky z kaváren amerických velkoměst (ano i na Starbucks dojde :) oproti sekvencím, na kterých chudý zemědělec okopává kávovníky motykou.

Film je skrz na skrz protkaný exaktními daty (cenami). Bohužel já to všechno moc nestíhal a docela bych ocenil na oficiálních stránkách filmu nějaké to shrnutí pro natvrdlé :) Overall, ale za neupokojivou situaci pěstitelů kávy může momentální nastavení světového obchodu (srovnej s aktuálními zkrachovalými jednáními WTO), ustálený systém prodejního řetězce a návyky spotřebitelů. Cestou ven je změna ze strany WTO a edukace „západních“ spotřebitelů směrem k etickému (uvědomělému) nákupnímu chování. Stejně jako Darwinova noční můra z vás tenhle film udělá provinilého bohatého bělocha, který v sobě najednou objeví obrovskou touhu koupit si příště už jen Fair Trade kávu :)

Kde budete moci opět vidět film v Česku nevím. Můžu vás odkázat leda na p2p sítě, kde bude film dozajista „v pohodě“ dostupný.

Spotřebitelská etika

Etika a spotřebitel to je dohromady skoro už sprosté slovo :) Nechci vás tady zatěžovat nějakým planým filosofováním. Je to spíše námět na diskuzi, jak moc vnímáte při nákupu určitého produktu jeho dosah. Např. obyčejná konzerva s tolik samozřejmým a levným tuňákem, představuje obří zpracovatelské lodi evropských firem, které brázdí a drancují pronajaté pobřežní vody Afriky. ňezané květiny v každém květinářství, to jsou zase pesticidy a dětská práce v Africe. Banány, pro změnu zase likvidace deštných pralesů + transport miliónů tun zboží letadlem přes půlku zeměkoule, a tak dále. Na druhé straně tady máme naše domácí (v širším slova smyslu tj. i z EU) produkty, na které platí státy obrovské subvence, aby udržely jejich cenu a pracovní místa. Mám pokračovat?

No raději ne :) Ještě by mně z toho zítra v obchodě klepla pepka! A co vy? Přemýšlíte někdy o takových věcech, nebo je vám to jedno? Stejně tak, jestli vás zajímá něco víc o těchto filmech – napište do komentářů!

pan Cuketka

V rubrice Archiv

Reklama

Komentáře

1. Ruziklan

Obcas rozmyslam. A vychadza mi to tak, ze v diskusii k clanku M. Lieskovskeho „u nas“ asi zazneli nejake tie pravdy… napr. ze BBC asi odvysielala dokument, ze fair trade vlastne nie je fair trade…
Iny problem je v tom, ze napr. taki chovatelia okunov, ktori nimi narusili ekologicku rovnovahu, ju narusili beztrestne a vlastne bezplatne. Skonzumovali kolektivny statok, neporusene zivotne prostredie, ostatni okrem nich su na tom horsie. Podobne je to s pralesom, atd., atd.

2. pan Cuketka

Ruziklan:
dík za komnety, ten dokument BBC zkusím sehnat. ad ty komenty pod článkem, tak bohužel jsou docela pomýlené, příklad:

(1) otazne je aka cast sa voebc dostane k vyrobcovi, pointa je v viac-menej nulovej cenovej transmisii na lokalne trhy, cize mala sanca ze vyrobca dostane viac

- cast ceny z vyrobku, ktera se dostane k vyrobci je předem daná a jasně deklarovaná

(2) ak by to fungovalo, tak vyssia cena motivuje rast produkcie -> ked vsak chceme aby v afrike za tu ich kavu dostali viac musia ZNIZIT mnozstvo kavy na trhu

-tohle platí, bohužel za velké množství nekvalitní kávy nemůže Afrika, ale Brazílie

(3) povacsine je fair trade zamerany na Afriku – cize diskriminaju napr juhovychodnu aziu

-naprosto není pravda

Ad ti chovatelé okounů:

tak tady je to celkem záhada, prý tam prostě v 60. letech někdopřišel s jedním kýblem okouna a vysypal to tam, co se dělo potom nikdo nečekal.

Ad koncové ceny a maštění kapes obchodníků:

je jasné, že když začně něco fičet, tak se na tom obchodnící vždycky napakují. to jaké marže si oni přidávají už bohužel fairtrade nezaručuje. zaručuje ale výrobcům jejich minimální výkupní cenu a to „stačí“.

3. Dita

Filmy jsem viděla,o fair trade je zajímavé pojednání od Alvina Toflera.Samozřejmě, že fair trade není úplně 100%spravedlivý, ale nějak se musí začít, že?
Mě osobně se líbí komunity,které si mezi sebou vyměňují zboží.
Začíná to fungovat i u nás.

4. Stepní vlk

Nedělám si absolutně iluze o systému, do kterého když vnořím ruku, zachová se podobně, jako zrcadlo, kterého se pan Anderson dotknul ve filmu Matrix. Nerad bych, aby to zavánělo paranoiou, nicméně těžko takhle neuvažovat ve světě, kterému nemůžete věřit ani ten příslovečný nos mezi očima. A to vše díky ekonomice, jejíž zákony vystřídaly náboženská přikázání a burza se stala hlavním oltářem nové celosvětové církve.
Přiznám se rovnou, že jsem rovněž podlehl a zakoupil fair trade čaj jako dárek k vánocům. Rád bych věřil, že jsem tím opravdu někomu pomohl, že to celé má smysl, že se nejedná jen o další marketingový tah, který má – jak naznačuje jeden příspěvek ze slovenského webu – skrýt ten fakt, že největší zisk z toho mají jiní lidé než oni na obalu tolik zmiňovaní pěstitelé. Kdo mi ale zaručí, že to tak opravdu je, když jsem svého času kdesi ve sdělovacích prostředcích zaregistroval, že i ta humanitární pomoc směřovaná do některých afrických zemí bývá zhusta uzmuta hrstkou lidí, kteří k ní mají přístup jako první a po té rozprodávána potřebným s nezanedbatelným ziskem, ježto bez jakýchkoli nákladů?
Jaká je z téhle situace cesta? Člověk musí věřit. Musím věřit tomu, že to nějaký smysl má. Podobně jako věřím, že má cenu třídit odpad, a věřím tomu nejen díky reklamám, jež se poslední dobou vyrojily jako houby po dešti, přestože se stále najde ohromné kvantum lidí, kteří budou tvrdit cosi o sesypávání odpadu na jednu hromadu a o nesmyslnosti celého systému. Já si raději budu stěžovat na nedostatek konkrétních kontajnerů.
Úsměvným paradoxem pak zůstává fakt, že víra se nikterak nebije s pochybností, ba právě naopak. Jak píše T. Halík: Ano, obávám se a straním se „neochvějných“, protože z nich cítím chlad smrti a nepřátelství k životu, k jeho pohyblivosti, teplu a rozmanitosti; vyhýbám se jim, protože prostě nevěřím deklarované pevnosti jejich víry.
A tak tedy skrze svou víru pochybuju, ale přitom konám (v tomto konkrétním případě nakupuju), neb bez skutků nemá významu nic, ani tahle debata o férovosti trademark zvané fair trade. ;)

5. pan Cuketka

Dito a vlku díky za váš názor!!! ;)

Ad víra v systém fair trade:

každý správný produkt FT s certifikací ze zastřešující organizace, by měl kromě toho loga mít taky tzv. 100% tracebility produktu – tj. možnost vystopovat, do produkt vypěstoval a za jakcýh podmínke, kolik přesně dostal a na co to chce použít.

pokud u nějakého „fair trade“ panuje mlhavost nebo anonymita není to fair trade, ale napodobenina. každý fair trade produkt/projekt by měl být označen kódem, přes který se dá vysledovat zemědělec případně družstvo, které produkt dodalo

chce to trošku práce, ale já jsem byl zatím vždy cca z 90% úspěšný zjistil jsem jména výrobců, místo původu, jejich situaci a výkupní cenu.

z tohoto pohledu ti FT víru v dobrou věc usnadňuje. stále však zbývá celý obchodní řetězec, který s tím po cestě do tvého nákupníého košíku pěkně zamíchá….

8. Denisa Slavíková

Neplodí nám kávovník ani nekvete.Co stíma jak oněj pečovat?Děkuji

Komentáře jsou uzavřeny.