Oolong z Japonska

Ojoj, pro mě jako nekávaře veliké lákadlo. Cena je ovšem dost šílená, ale třeba když někdy půjdu okolo… Kdo ví :) Zatím zůstanu u osvědčené Dračí studny.

Já jsem docela čajař, takže pro tebe mám možná dobrou zprávu. Spoustu čajů i docela průměrný kvality (a ceny) můžeš vychutnat když je koupíš čerstvý.
A já pak aspoň třeba trochu zmírním stres, že přípravou zkazím čaj za obrovský peníze.
A kdybych měl poradit konkrétně, tak teď by to byly podzimní nebo druhé sklizně Darjeelingu – a na jaře první sklizeň téhož. Nemusí to být v organic-bio top třídách, moje zkušenost je, že Darjeeling čerstvej je vynikající i v nižších kvalitách.
A jestli tě zaujal oolong, tak doporučím zkusit nějaký thajwanský oolongy.

Jak píše Petr, oolongy jsou výborné z Taiwanu. Od mírně fermentovaných, jako třeba Dung Ding – Zamrzlý vrcholek, s květovou vůní a charakterem poměrně blízkým zeleným čajům, po více fermentované jako například Butterfly of Taiwan s tóny ovoce a skořicovým nádechem, který má blíž k černým čajům. Je pravda, že tyto čaje jsou poměrně drahé, ale velice aromatické a chutné.
Na těchto čajích si ujížděla např. Edith Piaf.

Dobrý den vespolek, no, pokud něco provozuji léta, tak je to espresso a čaje. Myslím doma. Za ta léta jsem vypil hektolitry čajů, počínaje Pu Erhy, konče japanskými tamaryokuchami různých kvalit. A můžu směle konstatovat jednu věc. Pokud někdo k čajům typu nízko nebo středně fermentovaným (to je ten správný výraz, ne oxidovaný, jak je výše uvedeno, i když to, vlastně, znamená totéž), nedošel dlouhým vývojem od obligátního zakuřovaného Lapsang Suchongu nebo čajů ochucených bergamotovou silicí, přes obyčejný střelný prach, přes nižší třídy Dung Ti (zde též uváděný pod jinými podobnými názvy jako Dung Ding a podobně), je jednorázové pořízení si 50 gramů špičkového oolongu za 450 kaček naprosto neopodstatněným házením perel sviním. Pokud nemáte možnost srovnat jeho kvalitu s mnoha jinými vypitými čaji, nemá to vůbec smysl. Nehledě na to, že nečajomil rozdíl mezi čajem za tisícovku za deset deka od čaje za pětinu ceny, obvykle nerozezná a navíc mu víc chutná ten lůvnější, protože není tak jemný. Tyhle drahé čaje, jaké pan Cuketka uvedl, se připravují ze speciálně dovezené vody, nejlépe z antarktických ledovců, což je, konkrétně, japanská doména, takže připravit si takový čaj z vody z kohoutku z veřejné sítě, je, třeba v Číně, vnímáno jako hrdelní zločin a byla doba, kdy se za to v Číně, skutečně stínaly hlavy. No a k čerstvosti čaje. Víte, čaj není káva, kdy se čerstvost počítá od doby upražení a tak si může, kávomilec, kupovat pravidelně kávu čerstvou. U čajů je to problém, u nás se nic neupravuje, konkrétní šarže čajů se vozí hromadně v pytlích, žocích nebo bednách, takže o tom, že je čaj úplně čerstvý, si můžeme, v našich končinách, jen nechat zdát. A tak strašně záleží na uchovávání. Jediný čaj, jehož kvalita roste s věkem, je Pu Erh. Čím starší, tím dražší. A jedna zajímava informace. Například v takové Číně se zelené čaje téměř nepijí, je to čistě sorta na vývoz. Podstatné procento vypitých čajů tam tvoří právě oolongy. Už proto, že se dá připravit víc nálevů, přičemž ten druhý bývý daleko nejlepší. Nutno ale podotknout, že Číňané nejsou vůbec žádní fajnšmekři. V porovnání třeba s námi, Čechy, jsou to úplní břídilové. Taková expanze čajovnictví, která se, po revoluci udála u nás, to nebylo nikde na světě. A moje čajové preference?
China Tie Guanyin Red Heart-když si dělávám čaj večer k muzice
China Tie Guan Yin Monkey Pick – k témuž
Pi Lo Chun Superior-pro celodenní popíjení – zelený
Keemun Mao Feng – černý, když mám, vyjímečně, na černý čaj chuť-tedy správněji je to červený čaj
Darjeeling TGFOP sf Castleton – taktéž červený čaj, u tohoto se tu a tam vyskytuje muskatelová příchuť a vůně, obzvláštní zážitek
Yunnan Pu Erh King tmavý typ – u mě doma pravidelně čtyřkilová zásoba.

Mám tu kliku, že manželka je keramička a tak máme na každý typ čaje, jiné nádobí. Pokud to nevadí, dám sem link na náš web http://www.orlikovi.net/keramika
pokud to vadí, prosím, pane Cuketko, ten link vymažte. Díky.

Ano, oolongy! Ti kuang jin z Taiwanu, neboli železná bohyně milosrdenství. Úžasná květinová vůně s tónem ovoce.

S Britou, nebo pramenitou vodou (klidně ze studánky, pokud se zrovna nejedná o krasové území) si p. Cuketka úplně v pohodě vystačíte.
Co se kvality čajů týče, tak podle mého názoru nemusí být člověk až takový znalec, aby poznal rozdíl mezi čajem 100g za 50Kč a za 1000Kč, stejně jako u vína, rumu, whisky, kávy, sušené šunky atd.
S tou oxidací / fermentací je to pravda. U čaje se nepodílí žádné mikroorganismy, kvasinky a podobně, ale enzymy uvolněné z buněk čajového lístku, takže je to skutečně oxidace a ne fermentace, byť se to běžně uvádí.
Za výborný zdroj ucelených informací o čajích považuji knihu Vše o čaji pro čajomily od Karla Valtera, kde je popis přípravy vč. japonských rituálů, popis výroby, značení, nejčastějších druhů, historie atd. atd.

Mr.Tuvy -to je typický komentář člověka, který nemá argument. To, co jste napsal, je fakt hodně bídné. Ještě hůř je na tom Anonym. Počítám, že vím, o koho jde. Taky se poflakuje po všech možných serverech a nic kloudného neřekne. Ale všude je anonymně. Já takové lidi ignoruji. Pan Cuketka napsal svůj názor a některým mým oponoval. Tak to má být. Ale udělat z někoho idiota, to umí jen Mr.Tuvy a Mr.Anonym. Jo a Mr.Tuvy – já se čaji zabývám od revoluce. Intenzívně a i předtím jsem se jim věnoval spíš teoreticky, protože prakticky to možné nebylo. Takže mě, například, na rozdíl od spousty jiných lidí zajímá jen okrajově, co napsal Karel Valtr nebo kdokoli jiný. Ne, že by mě to nezajímalo, ale kladu na to menší důraz než na osobní, letité zkušenosti. Takže například to, že nemá smysl si kupovat opravdu drahý čaj, pokud jsem něčím delším neprošel, je fakt zbytečné. Jediné, co můžete říct, že vám takový čaj chutná. Ale jakmile máte konkrétně uvést, proč, tak jste namydlení. Jestli ho připraví čajomilec v čajovně nebo vy sami doma. Když například vidím rádoby znalce čaje, jak si připraví muskatelový Castleton bezprostředně poté, co se nacpal gulášem, myslím si své. A že takových je.

Nevím co si myslet o člověk, který napíše že Dung Ding, je čaj podprůměrné kvality. Já bych ho rozhodně doporučil jako z jeden nejlepších čajů co jsem kdy pil, ovšem nemá cenu ho kupovat v podivném balení podivné kvality za předražené ceny v ČR (tu jsem tuším viděl balíček 125 g za 350 Kčs, zatímco mně dovezený přímo z Tajwanu, přišlo 600 g na necelých 900. Kvalita nesrovnatelná). Jinak je to opravdu oxidace, fermentace je opravdu něco jiného Fermentace znamená kvašení, což je proces, který v čaji ani vzdáleně neprobíhá. Ve skutečnosti se jedná o oxidaci polyfenolů – špatně označovaných jako taniny -, která vede k chemickým změnám v čajových lístcích a způsobuje jejich tmavnutí. Černý, zelený, částečně oxidovaný a tmavý čaj se liší způsobem i dobou oxidace. V každém případě za DD dávám ruku do ohně a doporučuji jako nejlepší tajwanský oolong :)

Caj z Japonska???trochu radioaktivni, nemyslite?Opravdu nechapu mentalitu lidi, zamyslete se trochu…potraviny hlavne z Japonska a Severni ameriky, jsou momentalne velmi velmi radioaktivni a jeste nejakych 1000 let budou.
Radeji bych nepil.

↪ 27 karel: nevím, jestli jste o tom informován, ale „tak trochu radioaktivní“ je kdeco i tady v Čechách :)))
Dá se říct, že se nedá žít bez nachytání nějaké té radiace – jde jenom o dávky. a myslím, že čaj z Japonska nebude to, co člověka položí…

Popravdě o oolongu z Japonska jsem dosud neslyšel, měl jsem za to, že dělají jen zelené a práškové čaje, jdu jejich nabídku omrknout. Jinak z čínských oolongů mi v poslední době nejvíce zachutnal tento http://www.cajovydychanek.cz/…ha-2008.html

Karel: ve vší úctě bych Vám rád poradil, abyste nemluvil (a obzvláště ne takto negativně) o věcech, o nichž nemáte ani potuchy. Potraviny, a tedy i čaje, z Japonska jsou na dovozu velmi přísně kontrolovány a pokud vím, Tea Mountain má na čaje certifikáty jak z Japonska, tak jsou čaje kontrolovány SZPI na vstupu (rozuměno na hranicích před proclením, které bez dobrozdání SZPI není možné).
Zdeněk: zcelazaručeně mohu garantovat, že „Dong Ding“ za 900,–/600 g nepochází z Dong Ding. Dong Ding je velmi, velmi malá oblast (mluvíme-li o Dong Ding v pravém či tradičním slova smyslu). To, co máte v ruce, je přinejlepším „Dong Ding Style“ oolong odněkud z nížiny v Nan Tou. Dle ceny bych to šacoval na něco strojově zpracovaného z Ming Jian. Levný Dong Ding je mýtus, takový čaj prostě neexistuje.
A nejsem si úplně jist, zda lze oolongy z této oblasti považovat za objektivně (oprostěme se na chvíli od toho, co komu subjektivně nejvíce chutná) nejlepší tchajwanské oolongy. Nadmořská výška Dong Ding je značně limitujícím faktorem a je známým faktem, že v soutěžích Dong Ding oolongů se často nejvýše umísťují oolongy zpracované stejným způsobem, ale sklizené v Ali Shan (a to stále není zdaleka pohoří, kde by se čaje produkovaly nejvýše).
K diskusi obecně jen malý povzdech – přijde mi docela vypovídající a příznačné, že pod článkem o velice zajímavém čajovém počinu, za kterým stojí veliké množství energie, práce a starostí a který je třeba jen ocenit, se to místo ocenění hemží odkazy na weby a obchody více či méně konkurenčních firem… Já za sebe držím Tea Mountain palce a moc to Martinovi Špimrovi přeju.

↪ 19 CanCalla: Koukám, že elitáři nekazí atmosféru jen v prostředí kávy, ale jsou i na straně výběrových čajů. Jen tak ze zvědavosti, proč by nemělo stačit, že mi něco chutná a musel bych uvádět „konkrétně proč“? A musí mi chutnat ze stejných konrétních důvodů jako ostatním pijákům ledovcových čajů, nebo můžu mít své vlastní konkrétní důvody? Já jen abych pak někde nepřišel o hlavu…

Pokud by Vám nevadilo objednat si odjinud než z ČR, tak bych Vám doporučila http://origintea.net Právě popíjím 2013 Winter Shan Lin Xi: Long Feng Xia, obchodník si na nic nehraje, ale na stránkách je všechno, co člověk potřebuje vědět. U nás by určitě stál za zkoušku obchod pana Prachaře http://longfeng.cz

Lidem zvyklým spíše na kávu bych vždycky doporučil pu-erh :) Snad proto, že podobně jako káva nabízí širokou škálu druhů, od zemitých a hrubých až po jemné, téměř ovocné. Navíc dle mého ocení jeho povzbudivý „puch“. Nevýhoda je, že pu-erh je jako víno, nováček se může snadno splést a skončit něčím podřadným.

No, a ještě drobnost. Oxidace probíhá vzdušným kyslíkem, fermentace působením mikroorganismů. Oxidované jsou černé čaje, částečně oxidované jsou oolongy. Fermentované jsou např. černé (shu) pu-erhy, kde se listy nakupí na hromadu a nechají několik desítek dní de facto kompostovat. Zelené (sheng) pu-erhy v podstatě kombinují oxidaci a fermentraci. Zrání je mnohem pomalejší, takže o nějakém alespoň trochu rozumně vyzrálém čaji můžeme mluvit asi tak od desátého roku po sklizni (pokud ho někdo neprožene poměrně zdravotně riskantním nekontrolovaným „rychlozráním“) ale skutečnou kvalitu nabývá až později.

když čaj z číny či taiwanu, tak u nás jedině od Prachaře! :o)
když japonce či darjeeling – jedině teamountain :)
osobní zkušenost – kupujete vždy to, co opravdu prodávají – což samo o sobě znamená známku kvality, v čechách dost nevídané, a proto chválihodné :)

oba obchodníci maji mou bezmeznou úctu a respekt, stejně jako pan cuketka, který se nebál připlatit a dostal špičkový čaj :)